V úterní Ulici dostává alkoholik Johan výpověď, Martina pláče a Kristýna už si rodinou s Daliborem není jistá

Ohnisko salmonely po týdnu otevírá

Právě to hlásí titulek dalšího bulvárního článku a kuchařce Martině Dubovské naskakují na čele další ustarané vrásky. Ačkoli text zahrnuje v podstatě pozitivní informace, jak podotýká Jirka Hložánek, lidi si určitě přečtou jenom ten nadpis, který je pro majitelku hospody U Jindřicha zkrátka likvidační. Martina je zoufalá z představy, že jí tam navzdory mimořádnému úklidu a veškeré snaze nikdo nepřijde.

Během dne se její obavy bohužel naplní. Objeví se všehovšudy asi pět hostů a dietní pokrmy, které kuchařka s velkou obezřetností připravila, přijdou téměř všechny vniveč. To ale není jediná komplikace. Kuchař Johan se hned ráno dostaví s alkoholovým odérem a popleteným jazykem, takže je jasné, že předešlého večera zase nasával.

A nejen to, ještě před prací si v hospodě natočí pivo. Když to Martina uvidí, pošle ho nemilosrdně domů.

Dá mu výpověď, a tak může být vlastně trochu ráda, že neměla mnoho hostů. Sama by jen těžko zvládala obvyklý nával. Je to ovšem chabá útěcha vzhledem k tomu, kolik teď podnik prodělává.

Martina odnese do bistra dvě porce mámě a Lumírovi. V podstatě se před Kateřinou rozpláče, jelikož je ze situace zoufalá a neví, co víc může ještě udělat, aby lidi přesvědčila, že je v její kuchyni bezpečno. Bude muset asi začít vařit se slevou a modlit se. Podle Jirky a Kateřiny to chce prostě čas. Je pochopitelné, že se teď hosté trochu bojí. Dokonce i Ája má strach jít se najíst za jednou z nejlepších kamarádek a to už je opravdu smutné.

Kdo se naopak vůbec nebojí, je kupodivu Lumír, který měl přitom největší zdravotní problémy a skončil v nemocnici. Když zjistí, že mu Martina z hospody posílá dobroučké jídlo, vykašle se na dietu a konečně si dopřeje trochu radosti. Snad mu po tom nebude těžko jako Kateřině po její porci…

Kristýna ve svém příteli spatří druhého Luďka

Kristýna a Dalibor znovu zavedou řeč na budoucnost a možné rodičovství. Ambiciózní novinář svou přítelkyni překvapí, když prohlásí, že jednou by děti určitě chtěl. Podle ní nepůsobí jako otcovský typ, ale prý si nedokáže představit, že by byl bezdětný. Začne však mluvit o tom, že je pro něj důležité, aby potomkovi něco předal, navedl ho na správnou cestu, inspiroval jej a dosáhl toho, že dítě bude nakonec úspěšnější než on.

Tahle slova Kristýnu znejistí a pořádně potrápí. Uvědomí si totiž, že jí pragmatický a racionální redaktor, pro něhož je v současnosti kariéra na prvním místě, připomíná vlastního tátu. Luděk je stejný, vždycky mu záleželo na tom, aby děti tlačil k úspěchu. Kristýna to na něm nesnášela a nepřeje si, aby její děti jednou zažívaly totéž ze strany Dalibora. Jak moc s ní vlastně opravdu počítá, když se pořád ještě nerozvedl?