Hana Vítová: Otakar Vávra jí dal první větší hereckou příležitost ve filmu Cech panen kutnohorských

Vítová měla manžely i milence

O poměru Hany Vítové (†73) s Otakarem Vávrou si štěbetali vrabci na střeše. Drby se objevily v době, kdy hrála v jeho filmu Cech panen kutnohorských. Byla několikrát vdaná. Nejprve se zamilovala do Jiřího Voskovce, ale když ji odmítl, vzala si komika Járu Pospíšila. Poté zkusila druhou svatbu se šéfredaktorem tehdy velmi populárního časopisu Kinorevue Bedřichem Rádlem. Významným mužem jejího života byl také R. A. Dvorský.

Říkalo se o něm, že šel na ruku Němcům i komunistům

Otakar Vávra byl synem bankovního úředníka. Nejprve se dal na studium architektury, teprve poté objevil avantgardní divadlo a film. Natočil přes padesát filmů, byl vynikajícím režisérem i pedagogem. Zároveň však výsostným pragmatikem, který se bez mrknutí oka dokázal přizpůsobit situaci, zejména proměnám politického diktátu. Dokázal si své místo na výsluní udržet během druhé světové války i za vlády komunistů. Sám to vysvětloval jednoduše:

Prostě jsem chtěl točit.

Otakar Vávra byl od mládí levicově smýšlející a po roce 1948 udělal velkou kariéru. Komunističtí papaláši ho před ostatními protěžovali. V letech 1951 až 1954 se dokonce stal uměleckým šéfem tvůrčí skupiny Filmového studia Barrandov.

Právě proto, že točil za všech režimů a některé jeho filmy byly velmi poplatné tehdejší ideologii, měl až do své smrti mnoho nepřátel. Komunisté Vávru ocenili v roce 1977, kdy od nich obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda.

Jako režisér byl pověstný také tím, že obsazoval herečky, které byly ochotné debatovat o slíbené roli v soukromí. V jeho náruči tak končily hvězdy jako Lída Baarová, Adina Mandlová, Nataša Gollová nebo zmíněná Hana Vítová.

Otakar Vávra Vítovou postrčil do světa hereckých hvězd

Otakar Vávra jí dal první větší hereckou příležitost ve filmu Cech panen kutnohorských z roku 1938. Právě to jí otevřelo dveře k dalším rolím, které z ní udělaly hvězdu první velikosti. Další roli od Vávry získala v roce 1943 v dramatu Šťastnou cestu.

Částečně i pod vlivem Vávry, který chtěl především točit, přijala Vítová role ve dvou německých filmech: Druhý výstřel, který pod německým dozorem natočil Martin Frič, a Přátelé, kde se režie ujal E. W. Emo. 

Nevyhnula se obvinění z kolaborace

Po válce se musela Hana Vítová vypořádat s obviněním z kolaborace. Na rozdíl od svých kolegyň Adiny Mandlové, Lídy Baarové a Nataši Gollové se však dokázala očistit. Možná jí pomohlo i to, že se na konci války starala o Janu Včelákovou, dceru Oldřicha Nového, když byli její rodiče odvlečeni do koncentračního tábora.

Ani očištění jména jí však nepřineslo nové významné role. Naštěstí byla i výbornou zpěvačkou a v šedesátých letech vystupovala v kabaretech a na zájezdových estrádách s hudebníkem R. A. Dvorským. Přivydělávala si také překladem knih z angličtiny a ruštiny.

Nevydařená manželství a smrt dcery Bedřišky, která z nešťastné lásky skočila z okna, ji s přibývajícím věkem přivedly k izolaci. Dožila tak v osamění, sužovaná bolestivými následky dopravní nehody, které tlumila alkoholem. Zemřela ve věku třiasedmdesáti let.