Marie Glázrová: První dáma českého filmu zářila ve 30. letech. Její poslední roky byly plné samoty

Od ochotníků na vrchol

Za cestu k filmu vděčila tatínkovi. Ten byl sice venkovským doktorem na Karvinsku, ale Marušku (nar. 1911) často brával do ochotnického spolku. Když už bylo jasné, že po něm zdědila herecké vlohy, dopřál jí soukromé hodiny herectví u Izy Grégrové. Když přišel čas, úspěšně složila zkoušky na Státní konzervatoř v Praze, kde absolvovala v roce 1931.

Ucházela se o místo u Vlasty Buriana, ten ji ale nepřijal, a tak šla na krátkou dobu do Plzně, než v roce 1932 nastoupila do Divadla na Vinohradech. Po sedmi letech se jí otevřely dveře do Národního divadla. Této scéně zůstala věrná celý život, přestože poslední roky už pro ni role nebyly. Svou kariérou se však trvale zapsala do historie ND. Zahrála si například Maryšu bratří Mrštíků.

Kamery ji milovaly

Ve filmu se objevila v roce 1934, a to rovnou po boku šviháka Huga Haase v komedii Poslední muž. Z dalších známých filmů se objevila jako Anna Doušová v dramatu Hlídač č. 47 (1937) režisérů Rovenského a Svitáka. Ve stejný rok hrála Markytku v komedii Naši furianti z dílny tvůrců Kubáska a Vančury. O rok později dostala nabídku od Miroslava Cikána na roli schovanky Jenufy ve filmové adaptaci románu Její pastorkyňa.

S noblesou zahrála kněžnu v Babičce (1940) režiséra Františka Čápa. Čáp si ji oblíbil a následně se objevila i ve filmu Noční motýl a Tanečnice. S pověstí hvězdy zazářila ve filmu Otakara Vávry Rozina sebranec (1945).

Poválečná doba

Po válce už to s kariérou nebylo tak zářné. Poptávka byla po ženách, které budovaly zemědělství a průmysl, Glázrová se vzhledem šlechtičny tak měla omezené možnosti.

Nezapomenutelnou malou roli vytvořila v komedii Byl jednou jeden král. Drzá a nebojácná vdova Kubátová se postavila i proti královskému nařízení, když zvážila, že jde o nesmysl. Nic si nedělala z krále (Jan Werich), ani z jeho rádce (Vlasta Burian), kterému dala pár facek. Možná si ty facky i vychutnala, když ji Burian jako začátečnici do svého divadla nevzal.

Čas od času si Marii Glázrovou připomínáme i v pohádce režiséra Zemana z roku 1977 s názvem Honza málem králem. Naposled se před kamerou objevila v malé roli ve filmu Velká filmová loupež, kde ztvárnila sebe samu.

Jejím jediným manželem byl pěvec ND Eduard Haken. Jejich dcera Marie se stala dramaturgyní a političkou. Ve stáří herečka těžce nesla to, že na ni svět filmu pozapomněl. Uplatnění nacházela v rozhlase jako vynikající recitátorka. Dožila se úctyhodných 88 let. Zemřela v roce 2000 a pohřbená je na Vyšehradském hřbitově.