Princezna, která bývala symbolem půvabu. Hvězda, kterou milovali diváci v Česku i na Slovensku

Její cestou měla být hudba

Herečka Jana Nagyová se narodila 9. ledna 1959. Rodným místem je Komárno na jihu Slovenska. Její otec byl voják z povolání. To se významně promítlo do života celé rodiny. Když v roce 1968 obsadila kasárny sovětská armáda, Nagyovi se přestěhovali do Bratislavy. A právě tam se začaly psát první kapitoly Janina uměleckého života.

Od dětství se věnovala hudbě. Navštěvovala základní uměleckou školu. Zpívala a hrála na klavír. Brzy se objevila i na jevišti Slovenského národního divadla jako dětská hostující herečka. Byla mimořádně talentovaná. Není proto divu, že si jí začali všímat i filmaři. Před kamerou se poprvé objevila už ve třinácti letech.

Dětství mezi klavírem a kamerou

Zatímco jiné děti běhaly po venku, Jana žila v úplně jiném světě. Veškerý její čas pohltila škola, zkoušky, natáčení a divadlo. Kamarády prakticky neměla. Svěřila se, že přišla o normální dětství. Zatímco její vrstevníci měli koníčky a hráli si, ona se s nimi skoro vůbec nestýkala. Nezbýval jí na to čas.

Na bratislavské konzervatoři studovala operní zpěv a klavír. Dlouho věřila, že její životní dráha povede přes hudbu. Film byl pro ni spíš bokovkou. Jenže všechno se změnilo v roce 1979. Tehdy vstoupila do světa pohádkové slávy. A ta ji už nikdy zcela neopustila.

Z dívky od klavíru filmovou hvězdou

Ještě jako teenagerka se Jana Nagyová objevila ve známé kriminálce Smrt stopařek. Ta vyvolala silnou společenskou odezvu. Po jejím boku hrála i tehdy už známá Dagmar Patrasová. Nagyová zaujala nejen vzhledem, ale i přirozeným hereckým projevem. Ten upoutal režiséry natolik, že na další nabídky nemusela dlouho čekat.

Následovala role v historickém snímku Triptych o láske. Zde mladá herečka ukázala i svou odvážnější stránku. Ve scéně, kde se koupe v rybníce, se objevila zcela nahá. Její hvězda začala rychle stoupat.

Arabela změnila všechno

Zlom v kariéře ale přišel až v roce 1980. Na konkurz do připravovaného fantasy seriálu Arabela dorazily stovky dívek. Režisér Václav Vorlíček měl ale jasno. Okouzlila ho právě Jana. Přesto to neměla jednoduché. Kvůli silnému slovenskému přízvuku ji v seriálu nadabovala Libuše Šafránková. Ta původně sama roli princezny zvažovala, ale nakonec se rozhodla pro účast v jiné roli.

Arabela se stala fenoménem. Postava krásné, klidné princezny s kouzelným prstenem zůstala divákům v paměti dodnes. Jana Nagyová se přes noc stala televizní ikonou. Sláva ale netrvala věčně. V druhé polovině 80. let jí herecké příležitosti začaly ubývat. Jana se proto rozhodla obrátit pozornost k soukromému životu. Odešla do Německa, kde hledala nový začátek.

Ten odchod byl přirozený. Přála jsem si žít rodinný život. Pocházím z rodiny, kde rodinný život dobře fungoval. A tím, že jsem začala pracovat hodně brzo, když mi bylo třináct, tak jsem neměla takový život jako jiné slečny,

svěřila se Jana v podcastu Rozstřel.

Perníčky místo natáčení

Po odchodu do Německa se Jana Nagyová rozhodla zkusit podnikat. Vsadila na tradiční řemeslo. Chtěla péct perníčky na Slovensku a prodávat je na západě. Myšlenka to byla originální, ale realita ji rychle zchladila.

Jejich výroba byla moc drahá, a tak i konečná cena odradila zákazníky,

přiznala herečka pro deník Blesk.

Z princezny královnou

Pohádka Princ Mamánek pro ni znamenala nečekaný návrat před kameru. A zároveň splnění dávného hereckého snu. Když Janu Nagyovou oslovil Jan Budař s nabídkou role královny, nestačila se divit.

Kuriózní bylo, že se k ní nabídka dostala přes vlastní dceru. Režisér se totiž herečku marně snažil kontaktovat přes Facebook. Nakonec napsal dceři s prosbou, zda by mu pomohla předat vzkaz. Stalo se tak další rok na jaře ve Vídni. Jana si v mobilu otevřela zprávu a s údivem zjistila, že jí osud znovu přihodil pohádkovou roli. Tentokrát však ne jako princezně, ale rovnou jako královně.

Vždycky jsem toužila jednou hrát královnu, ne zůstat navždycky princeznou. Panu Budařovi jsem dlouho neotálela s odpovědí. Řekla jsem mu, že do toho jdu. A s velkou radostí,

objasnila Jana Nagyová v rozhovoru pro iDnes.

Ačkoli je jasné, že nelze srovnávat pohádku Princ Mamánek a hvězdně obsazenou Arabelu, nedolehla ale na herečku i tak při natáčené nové pohádkové role nostalgie?

Výprava této pohádky, stejně jako její komorní herecké obsazení, se opravdu nedají srovnávat s velikostí třináctidílného seriálu Václava Vorlíčka, ale dovolím si tvrdit, že i tak ji kostýmy, kamera a překrásné exteriéry povýšily na velmi dobrou úroveň,

řekla Nagyová v rozhovoru pro web Kultino.

Vzápětí dodala, že se soustředila zejména na ztvárnění postavy a na český text. V té době ji ještě pronásledoval těžký životní úděl. Smiřovala se se skonem maminky. Ta se stala obětí zákeřného Covidu-19.

Důchod ze tří států? Kdepak výhra, spíš úsměvná realita

Jana Nagyová má oficiálně nárok na důchod ze Slovenska, Česka a dokonce i z Rakouska. V rakouském systému se ocitla díky krátké pracovní epizodě v kanceláři svého tehdejšího manžela. Připadá jí symbolických 6,16 eura.

Sranda je, že důchody sbírám ze Slovenska, z Česka a ještě 6,16 eura dostávám z Rakouska,

popsala herečka se smíchem v pořadu 7 pádů Honzy Dědka.

Pointa celého příběhu však spočívá v tom, že všechny důchody zdaňuje v Německu, kde dnes žije.

Takže z těch šesti eur dám ještě dvacet procent na dani,

dodala pobaveně.

Výsledek? Místo zaslouženého klidu jí stáří přináší absurditu byrokratického systému, který připomíná spíš hořkou komedii než pohádku o šťastném konci.