Oldřich Nový sdílí hrob s adoptovanou dcerou Janou. Ta se mu starala o milovanou chalupu, když už do Kuklíku nemohl jezdit

Začínal v Brně

Jeho hereckým domovem se na dlouhých 16 let stalo Zemské divadlo v Brně, kde působil i jako režisér a šéf operety. Nakonec se rozhodl pro Prahu. Životní láskou se mu stala Alice Wienerová, se kterou se seznámil, když si šel udělat fotografie do ateliéru. Choval se k ní trochu povýšeně a ona mu dala malou lekci. Nakonec se jí za pár dnů přišel s kyticí omluvit. Námluvy trvaly dlouhých 8 let, něž se v roce 1936 vzali.

Život v Praze

Rok poté přinesl Nový domů v peřince holčičku z útulku. Dodnes není jasné, zda to byla jeho dcera nebo proč se dítěte ujal. Janička se nikdy nedozvěděla, kdo byla její matka, a Nového měla za skutečného otce.

V Praze založil Nový společně s Alicí své Nové divadlo. Film ho moc nezajímal, ale jedna filmová role mu změnila život. Manželka ho přemluvila, aby přijal roli Kristiana, a film, kde stanul po boku Nataši Golové a Adiny Mandlové, z něj udělal filmovou hvězdu. Kristian měl premiéru 7 dní po vypuknutí 2. světové války v pražském kině Lucerna.

Válka znamenala pro Nového zkoušku charakteru. Jeho manželka byla Židovka a on se s ní odmítl rozvést a dělal vše proto, aby ji ochránil před deportací. V roce 1944 si pro oba přišlo gestapo. On skončil v Hagiboru a později v Osterode. Jeho žena byla deportována do Terezína a o dceru se starali přátelé.

Po válce už o Nového u filmu nebyl moc zájem. Zahrál si ještě v Pytlákové schovance a malou roli měl třeba ve Světácích a v seriálu Taková normální rodinka.

Stáří pro něj bylo utrpením. Manželka mu zemřela v roce 1967 a od té doby chřadl. Nedokázal se smířit s tím, že se mění a uzavíral se před světem.

Hrob na Olšanech

Místo pro svůj poslední odpočinek našel na Olšanských hřbitovech, kde je pohřbena i jeho dcera Jana. Na dostupných fotografiích je často hrob trochu zanedbaný.

Vesnice, kde Oldřich Nový odpočíval

Nesmazatelnou stopu zanechal nejen na filmovém plátně, ale i ve vesnici Kuklík u Nového Města na Moravě, kde měl více než čtvrt století chalupu. Do vesnice přivezl z archivu i několik svých filmů. Hospoda se tak občas měnila na kinematograf, kde si místní promítali třeba Dívku v modrém. Do hospody chodil také hrát mariáš.

Noblesní pán neskrýval, že není zrovna kutil. Veškeré práce od sečení trávy po drobné opravy raději svěřoval místním pomocníkům. Nebyl ani mistrem volantu, a přestože měl většinou velké vozy, když mohl, nechal řídit někoho jiného, a do stodoly, která sloužila jako garáž, mu vůz vždy zaparkoval nějaký místní dobrovolník.

Po smrti manželky už jeho návštěvy v Kuklíku řídly a na chalupu jezdila spíše jeho dcera. Nakonec domek v roce 1982 prodal, ale nový majitel dům zrekonstruoval tak, že si zachoval původní podobu.

Dodnes si místní povídají o tom, jak Oldřich Nový před chalupou cvičil a nikdy si nevyšel bez elegantního šátku kolem krku.