Čelisti: Přečtěte si zajímavosti, které jste o snímku možná ještě nevěděli
Žádný žralok však není slavný tak, jako byl bílý zabiják Stevena Spielberga z filmu Čelisti z roku 1975. Natáčení filmu trvalo příliš dlouho a přesáhlo původní rozpočet, scénář se stále přepisoval, když se už natáčely scény, mladý režisér se každý den probouzel s obavami, že bude vyhozen, a mechanický žralok vytvořený pro film se potopil na dno oceánu.
A přesto, že to v roce 2025 bude už 50 let, co se film natočil, lidé si na něj i dnes zajdou do kina, aby si film, který je považovaný za první letní blockbuster (trhák), vychutnali v té správné velikosti plátna.
Hororový příběh, zabalený do dobrodružství, využil nejhlubší lidské obavy z toho, jaká nebezpečí se skrývají ve vodních hlubinách. Film měl dokonce na mnoho lidí tak silný účinek, že se v letních letoviscích báli vlézt i do bazénů.
Na dnešní poměry samozřejmě žralok vypadá kýčovitě, ale v době natáčení ještě nebyly počítače běžnou součástí filmařské práce. S velkými problémy se nakonec filmařům podařilo vytvořit iluzi na tu dobu nevídanou.
Film překonal problémové natáčení a zahájil kariéru Stevena Spielberga jako mistra v oblasti populární zábavy. Se svým uvedením filmu ve velkém stylu a s agresivní reklamní kampaní se stal průkopníkem současného hollywoodského modelu, jak se velkorozpočtové filmy dostávají na trh.
Bez debat je také to, že film vyvolal „kulturní fascinaci žraloky“, zejména těmi bílými, která přetrvává dodnes.
Pár zajímavostí o filmu
Žádný ze tří hlavních herců – Roy Scheider, Robert Shaw a Richard Dreyfuss – nebyl první volbou producentů pro svou roli. Robert Duvall a Charlton Heston patřili mezi ty, kteří byli zvažováni pro roli náčelníka Brodyho, zatímco Lee Marvin a Sterling Hayden byli původně vybráni pro kapitána Quinta a Jeff Bridges byl navržen pro roli Matta Hoopera, mořského biologa.
Scénář filmu byl inspirovaný knihou Petera Benchleyho, ale vynechal několik dílčích zápletek, které Spielberg považoval za rušivé, včetně aférky mezi manželkou náčelníka Brodyho Ellen a Hooperem (Dreyfuss).
Lokalizační průzkumníci zvažovali natáčení v lokalitách po celých Spojených státech, ale vybrali si Martha's Vineyard, protože potřebovali letní plážové letovisko s chráněnou zátokou, zvládnutelným přílivem a mělkými vodami, aby bylo natáčení jednodušší.
Přestože se film odehrává uprostřed léta, producenti začali natáčet na začátku května 1974, aby se vyhnuli stávce herců, která měla začít 1. července. Když se podíváte pozorně na pozadí některých scén, můžete vidět stromy bez listí.
Filmového velkého bílého žraloka hrály tři mechanické modely v životní velikosti, které byly taženy buď ponořenými „sáněmi“, nebo vedeny skrytými potápěči. Filmaři žraloka přezdívali „Bruce“ podle Spielbergova právníka Bruce Ramera. Spielberg, frustrovaný častými poruchami žraloka, měl pro něj jiné jméno, a to „velký bílý hov*o“.
V jednu chvíli se Quintova loď Orca během natáčení nečekaně potopila, namočila kamery a hrozilo, že zničí hotové záběry dne. Nasáklý film byl letecky dopraven do laboratoře v New Yorku, kde se jej technikům podařilo zachránit.
Když skladatel John Williams poprvé zahrál svou zlověstnou dvouhlasou partituru „žraločí téma“ pro Spielberga na klavír, režisér si myslel, že jde o vtip. Později Spielberg uznal, že právě tato melodie se podílela z poloviny na úspěchu filmu.
Místní rybáři nebyli schopni ulovit dostatečně velkého žraloka, aby ho mohli použít ve scéně, ve které představitelé města předčasně oslavují smrt velkého žraloka, který byl chycen a zavlečen na doku. Producenti filmu tedy našli čerstvě uloveného tygřího žraloka na Floridě a přepravili ho soukromým letadlem. V době, kdy se záběr natáčel, se však žralok rozkládal a strašně páchl.
Zdlouhavé natáčení filmu bylo kvůli častým „nehodám“ hodně znepokojivé, proto někteří členové štábu začali film soukromě nazývat prokletým.
Testovací projekce odhalily, že nejhlasitější výkřiky publika patřily scéně s plovoucí hlavou. Byly dokonce hlasitější, než když se žralok poprvé vynořil z vody za Brodym. Po zahájení filmu se Spielberg a scenárista Gottlieb vplížili na promítání v Los Angeles a stáli v zadní části kina jen proto, aby sledovali, jak vyprodané hlediště reaguje na jednotlivé scény.