KVÍZ: Vyzkoušejte si své znalosti z doby nové vlny českého filmu

KVÍZ: Vyzkoušejte si své znalosti z doby nové vlny českého filmu
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
V polovině 20. století již bylo zřejmé, že se český film nesmazatelně zapíše do archivů celosvětové tvorby. S příchodem let šedesátých pak do naší kinematografie přinesla nový vítr tzv. nová vlna.

Československá nová vlna byla obecně považována za jedno z nejdůležitějších hnutí nejen u nás, ale také v rámci celosvětové tvorby. Na počátku 60. let 20. století totiž došlo poprvé od nástupu komunismu k výraznějším rozvolněním přísných omezení, které nový režim nastolil nejen v oblasti kinematografie. Původní představu propagace komunistické ideologie i na filmovém plátně však pojali tvůrci tak trochu po svém.

Režiséři ve filmech často reflektovali své politické názory

Jedním z klíčových děl nové vlny je snímek slovenského režiséra Štefana Uhera Slnko v sieti (1962). V tomto filmu se nejspíš vůbec poprvé objevila otevřená kritika současného státního zřízení v Československu. Podobnou tématikou se pak inspiroval i Evald Schorm ve filmu Každý den odvahu (1964).

Slavné oscarové snímky

Obchod na korze (1965) režisérů Jána Kadára a Elmara Klose byl naopak zářným příkladem česko-slovenské spolupráce. Poutavý příběh slovenského truhláře Antona Brtka zaujal také zahraniční trh, a snímku se tak podařilo získat i Oscara za nejlepší cizojazyčný film. O dva roky později se stejný úspěch podařil i filmu Ostře sledované vlaky (1966) v režii Jiřího Menzela.

Návrat k restrikcím

Snímek Miloše Formana Hoří, má panenko (1967) byl v očích obyčejných lidí skutečně přelomový. Film s převážně nehereckým obsazením se řídil volným scénářem a improvizovanými dialogy, které měly u filmových diváků ohlas. Česká vláda však film neschválila kvůli obavám z urážek její vlastní neschopnosti, kterou Forman demonstroval na chování hasičů v rámci organizace plesu. O rok později, po invazi vojsk Varšavské smlouvy, tak byl snímek na dlouhou dobu stažen z distribuce.

Další film, který nepřežil pražské jaro, byl Spalovač mrtvol (1969) Juraje Herze. Snímek byl po své premiéře zakázán a do rozpadu Sovětského svazu v roce 1989 nebyl znovu uveden. Příběh Karla Kopfrkingla v podání Rudolfa Hrušínského, který věřil, že prací v krematoriu osvobozuje duše zemřelých pro reinkarnaci, tak zůstal na dlouhá léta trezorovým filmem.

Výše uvedené případy jsou jen střípky z mozaiky filmů, které v 60. letech utvářely slavnou novou vlnu české kinematografie. Znalosti z této doby si však můžete otestovat na vlastní kůži.

Jak dobře znáte Československou novou vlnu?

Není na škodu tu a tam oprášit své znalosti z filmové vědy minulého století, neboť její poznatky a výsledky se v mnoha ohledech odráží i na moderní filmové tvorbě, a to nejen konce 20. století, ale i začátku 21. století.