Herečka Jana Stryková utekla z Prahy. Podívejte, v jak krásné budově žije v srdci Krkonoš

Neustálé dojíždění za prací je nepraktické

Je tomu už několik let, co oblíbená česká herečka Jana Stryková, známá např. ze seriálu Ordinace v růžové zahradě, utekla před chaosem hlavního města do malebné přírody Krkonoš. Uléhá a probouzí se s výhledem na svěží lesy a užívá si klid, který jí kolegové z branže závidějí. Oceňuje rovněž anonymitu, kterou jí život na horách dává, a spokojený je tam i její jedenáctiletý syn Jáchym Matuška, jehož si pořídila s Matějem, vnukem slavného Waldemara Matušky.

Už teď se herečka určitě těší, až opadne sníh, začne být tepleji a nastoupí rozkvetlé jaro. To musí být v Krkonoších vskutku nádherné, ale třebaže poklidný život tam je balzámem pro duši, neustálé dojíždění za prací už Janu Strykovou začíná značně vyčerpávat. V rozhovoru pro Blesk.cz nicméně uvedla, že zatím převládá láska k tomu prostředí nad potřebou vrátit se do Prahy.

Je to neuvěřitelně nepraktické a opravdu to zvažujeme každý rok, jestli tam zůstaneme nebo ne, jestli to ještě vydržím, takhle dojíždět, ale zatím se mi tam natolik líbí, že prostě si nedovedu představit se neprobudit v lese. Když zkouším, určitě dojíždím denně, a když nezkouším, tak třikrát do týdne třeba.

Život v přírodě vám dá potřebný nadhled

Jana Stryková v reportáži vyjmenovala veškeré benefity, které jí bydlení v Krkonoších poskytuje a kvůli nimž dosud nenašla odhodlání stěhovat se zpátky do města zamořeného auty, zápachem a hlukem.

Čerstvý vzduch, příroda, samozřejmě, no a klid. Já si myslím, že v tom tichu vás napadají ty nejlepší věci. Jste sto se nějakým způsobem odpoutat od svých problémů a starostí, jste schopen mnohem víc nadhledu, který je mnohem a mnohem důležitější, čím jsem starší. Tak nějak ten život jste schopen víc přijímat.

Dodala, že má tři pejsky – zachráněného Gustava a dvě border kolie – s nimiž ráno vždycky vyráží na túry. Na otázku, zda se z jejího syna už teď klube budoucí herec, odpověděla, že v tomhle věku ještě sám nemá jasnou představu, co by mohl v budoucnu dělat.

Zatím se to tak nejeví, uvidíme. Já ho do ničeho nenutím, dělá to, co jeho samotného baví, takže spíš sportuje, než že by se zajímal o umění. Doufám, že hraní počítačových her ho brzy přejde, má to samozřejmě omezované a zakazované a je to boj, ano. Obávám se, že své sny nemá ještě vůbec zkonkretizované, to jsou prostě představy, že by chtěl pracovat na počítači, protože ten počítač, to je úplně jiný svět, virtuální realita, ke které mají všechny děti v těch jedenácti letech strašně blízko, ale já bych řekla, že ještě vůbec neví, o čem mluví.