Kateřina Lojdová už zůstane navždy Gábinou Tejfarovou, co uhnala živočicháře z Hoštic. Dnes žije v Paříži jiným životem
Původně ani studium na DAMU nebylo její první volbou. Chtěla se stát produkční, a proto začala studovat tento obor na FAMU. Nabídky na role začaly chodit od režisérů a profesorů, kteří na FAMU vyučovali. Nakonec se ke studiu herectví rozhodla z ekonomických důvodů. Jako začátečník měla větší šanci na slušný honorář v hereckém oboru. To jí přišlo vhod, protože se velice brzy osamostatnila a živila se sama.
Na pár let, kdy se považovala za herečku, vzpomíná velmi ráda. Vidět ji můžete třeba v pikantních komediích Anděl s ďáblem v těle (1983) a Anděl svádí ďábla (1988), v seriálu Chlapci a chlapi nebo ve filmu Případ ukradených vědomostí.
Ze všeho nejraději však vzpomíná na natáčení projektů Chobotnice ze II. patra a Veselé Vánoce přejí chobotnice (na úvodní fotografii). Projekty se točily pro západní Německo. Jak píše magazín Aha, herci se mohli doslova přetrhnout, aby si v příběhu scenáristy Oty Hofmana a režiséra Jiřího Poláka zahráli. Původně šlo o seriál na zakázku, nakonec vznikly i filmy. Chobotničky byly v Německu hitem a tantiémy se jen hrnuly.
Všechny role, které Kateřina Lojdová jen tak mimochodem vytvořila, by mohly časem upadnout v zapomnění, až na jednu. Nikdy si ji diváci nepřestanou připomínat jako inženýrku Tejfarovou, co má auťák z Tuzexu a peněz jako šlupek.
Zdeněk Troška a Petr Markov pro ni postavu inženýrky z autoškoly napsali přímo na míru a proslýchá se, že to bylo trochu z protekce, protože Markov měl pletky s její matkou.
Přestože košilaté komedie u filmových kritiků moc chvály nezískaly, do kin se hrnuly davy lidí a i v televizi šlo o vítanou podívanou. I desítky let od natáčení umí parta podivných lidiček z Hoštic pobavit. Veronika Kánská, jedna z hlavních hrdinek série, si s Kateřinou Lojdovou hodně rozuměla.
Role „Tejfarky“ se jí čas od času připomíná dodnes, protože i po tak dlouhé době ji lidé stále poznávají. Na rozdíl od jiných herců jí taková pozornost nikdy nevadila a na celé herecké období vzpomíná velmi ráda.
S hraním se rozloučila v okamžiku, kdy dostala nabídku zapojit se do politiky. Moderovala nějaké diskuze, poznávala nové lidi a chtěla zkusit změnit věci k lepšímu. Byla také zvědavá, jak to v takovém prostředí chodí. Lidé z jedné politické strany pro ni byli věrohodní, a tak se k nim přidala. Když se postupem času strana začala rozpadat, neměla v úmyslu převlékat kabát, a tak se zase z politiky vytratila.
A rozhodně se nenudila. S manželem Michalem Fleischmannem vychovala dvě děti a opět změnila profesi. Tentokrát se s ním vrhla do nákupů a rekonstrukcí nemovitostí. Od roku 2020, kdy byl její muž jmenovaný velvyslancem ČR ve Francii, se jí opět změnil život a užívá si novou roli manželky velvyslance. Účastní se reprezentačních akcí, pomáhá v nadacích a stará se o nemovitosti v ČR. Pro zábavu píše fejetony.