Plachta a Marvan v netradičních rolích. Kdo neviděl tuhle komedii, snad ani není Čech

Dobový distribuční slogan k filmu zněl:

Film, při němž zapomenete na běžné denní starosti. Nejpopulárnější český filmový komik Jindřich Plachta jest ústřední postavou tohoto filmu režiséra Miroslava Cikána.

Hodilo by se podotknout, že za posledních osmdesát let se podobná nepříjemnost, se kterou se potýká Oldřich, stala nejspíš tisícům mladých mužů, kteří si nepřiměřeně bujarým loučením se svobodou zkomplikovali svatbu.

Syn továrníka Oldřich svatbu zmeškal, přestože to nebyl záměr. Přehnal totiž loučení se svobodou a noc před svatbou strávil v povozu pana Šourka, který se ho marně vyptával na adresu. Oldřich, neschopný jasného uvažování, ve voze pospával a nešťastný pan Šourek už nevěděl, co má s nespolupracujícím zákazníkem dělat. Ráno se šel drožkář poradit na policii, pasažér se zatím probudil a s fiakrem mu ujel. Zamířil za nevěstou, ta však byla uražená a vyhodila ho. Oldřich se také zatvrdil a prohlásil, že se ožení s první dívkou, kterou potká.

A díky Karlovi (Šourkův kůň) se Oldřich ocitl tam, kam Karel zamířil – tedy do domu pana Šourka, kde bydlela také usměvavá Boženka, dcera pána domu. Oldřich si za poslední hodiny několikrát vyslechl, že je „budižkničemu“. Myslí si to o něm otec, matka nevěsty i majitel povozu. To Oldřicha naštve a se Šourkem se vsadí, že vydrží měsíc pracovat a když sázku vyhraje, Karel i Boženka budou jeho.

Práce v cihelně je sice dřina, ale pan Šourek už se začínal vážně obávat, že přijde o milovaného Karla. O Boženku se zase tak moc nebál. Konec příběhu je samozřejmě optimistický.

Plachého dlouhána měli všichni rádi

Jindřich Plachta patří k dalším hereckým legendám minulého století. Narodil se jako Jindřich Šolle, ale velká pelerína, kterou mu matka jako klukovi ušila, se mu postarala o přezdívku, kterou nakonec přijal jako své příjmení. Vytáhlý kluk nezdědil otcovu zručnost, a tak šel studovat na obchodní akademii. Nějaký čas žil s rodinou v Rusku, kde dostal otec dobře placenou práci správce pivovaru.

Když se rodina vrátila do Plzně, Plachta tajně začal pracovat jako statista v divadle, kam ho to táhlo. S přáteli založil ochotnický spolek a už bylo jasné, že ho divadlo nepustí. Začal pracovat jako nápověda, ale moc mu to nešlo. Napovídal hlasitě a slova doplňoval gesty, takže hlediště řvalo smíchy. A tak se dočkal svého prvního angažmá, přestože v té době pracoval ještě jako bankovní úředník.

Jako herec vystřídal řadu pražských divadel, která psala divadelnickou historii. Pro své vyzáblé a dlouhé tělo, velký nos a svérázný výraz hrál hlavně komické role.

Filmovou kariéru stihl zahájit ještě v němých filmech a ve zvukových filmech ztvárnil stovku rolí. Jednou z nejznámějších je postava laskavého profesora Matulky ve Fričově filmu Cesta do hlubin študákovy duše. Známých titulů, kde se objevil, je však mnoho, a to o něm bylo známo, že trpí velkou trémou, která ho omezovala. Nikdy si nevěřil a trpěl tím celý život, přestože ho davy spokojených diváků považovaly za jednoho z nejlepších herců své doby.

Svět opustil v pouhých dvaapadesáti letech.

Komedie Karel a já je ve vysílání na Primě 20. července v podvečer.