Jindřich Plachta – divadelní a filmový herec. A vy si můžete vyzkoušet, jak dobře Plachtovo filmové umění znáte
![Jindřich Plachta – divadelní a filmový herec. A vy si můžete vyzkoušet, jak dobře Plachtovo filmové umění znáte Jindřich Plachta – divadelní a filmový herec. A vy si můžete vyzkoušet, jak dobře Plachtovo filmové umění znáte](/uploads/page/1200x1200_fit/9894-jindrich-plachta-divadelni-a-filmovy-herec-2024-02-01-18-23-43.jpg)
![Zuzana Nová](https://www.kinotip2.cz/uploads/author/100x100_fit/Zuzana-Nova-profil.png)
Plachtova komického talentu si brzy povšiml Vlasta Burian a přizval ho do svého divadla. Tam ztvárnil celou řadu rolí. Herec si velmi rychle začal získávat přízeň publika, což se Burianovi příliš nelíbilo, neboť v Plachtovi začal pociťovat silnou konkurenci. Aby tedy nedocházelo k nepříjemným třenicím, Jindřich Plachta z Burianova divadla odešel.
A vy si můžete vyzkoušet, jak dobře Plachtovo filmové umění znáte
A ještě perličku z velmi úspěšného Plachtova filmu Cesta do hlubin študákovy duše: Plachta hrál nesmělého profesora Matulku ve svých 40 letech, profesoru Marvanovi bylo 38 let a Miloši Nedbalovi teprve 33 let. Zajímavé to bylo i se studenty: student Pešek měl 33 roků a František Filipovský 32 let.
Zmínit bychom však měli i Plachtovu literární činnost. Jeho tvorba zahrnuje humoristické články, básně, fejetony a črty. Psal především do Rudého práva, Tvorby, Haló Nedělních novin (tam vycházely jeho pravidelné Koutky) i do Lidových novin. Pro děti napsal knížku Pučálkovic Amina.
Závěrem ještě jedno vyjádření k Plachtovu životu a jeho tvorbě:
Antonín Dvořák, scénograf:
„Plachtova bytostná lidovost, vštípený cit pro pravdu a spravedlnost, bystřený už mnohou zkušeností, musí se tentokráte shodnout se statečnou lidovostí Osvobozeného divadla, musí dokonale splynout s organismem Osvobozených. A právě druhý Plachtův pobyt v Osvobozeném, v období zostřujícího se společenského napětí, přispěje v nemalé míře k rozvoji Plachtovy tvůrčí osobnosti, znásobí význam jeho osobité komiky, osobitých rysů jeho neokázalého, ale o to niternějšího a lidsky hlubokého komického projevu.“