Humor Vladimíra Menšíka zůstal zatím nepřekonaný. Bavil lidi i v časech, kdy mu šlo o život

Právě při obsazování komických rolí režiséři oblíbeného herce vyhledávali. On se nikdy za komika nepovažoval a tvrdil, že má jen díky genům takovou šťastnou povahu. A dobrá nálada se ho držela celý život, a to i v období, kdy opakovaně neúspěšně bojoval s démonem zvaným alkohol a s dlouhodobými zdravotními problémy.

Právě kvůli zdraví opustil divadelní prkna. Astma mu nedovolovalo mluvit tak, jak bylo na jevišti třeba. Proto se stal hercem na Barrandově a soustředil se na filmy a seriály pro děti či dospělé. Žádný zábavný pořad se bez něj neobešel, pokud měl mít u diváků úspěch.

Ať už před kamerou, nebo v přestávkách během natáčení, dokázal chrlit jednu veselou příhodu za druhou. Často čerpal inspiraci ze svého života, hlavně z dětství. Vypadalo to, že smích jeho posluchačů pro něj byl drogou i lékem. Považoval za svou povinnost lidi bavit, kamkoliv přišel, a to i dobách, kdy mu nebylo moc dobře.

Vladimír Menšík nebyl vzhledově nijak atraktivní, ale ženy se kolem něj vždy pohybovaly. Uměl je okouzlit svou osobností. Jeho manželky to s ním neměly jednoduché. Byl často pracovně mimo domov, hodně důvěrně se přátelil s alkoholem a šeptá se, že po světě běhá houf jeho nemanželských dětí.

První manželka Věra, se kterou měl Petra a Vladimíru, jeho bohémský život tolerovala řadu let, ale nakonec to vzdala. Její muž si nechtěl připustit, že je s manželstvím konec a ani nepřišel kvůli rozvodu k soudu.

Oklepal se však z neúspěšného vztahu. Přestože věděl, že je jako manžel nevyzpytatelný, oženil se znovu. S Olgou měl syna Jana a dceru Martinu. Olga si alespoň dokázala prosadit, aby se léčil z alkoholismu.

Jak šly roky, jeho zdravotní stav se zhoršoval a astma mu doslova bralo dech. Po republice, kde často cestoval kvůli práci, měl už vybudovanou síť lékařů a nemocnic, kde se o něj dokázali postarat. Často jezdil na natáčení rovnou z nemocničního lůžka.

I s nálepkou komika se stal mimořádně ceněným hercem dramatických rolí. Ve filmech Ikarův pád (1977), Tažní ptáci (1983) a Dobří holubi se vracejí (1988) zazářil i proto, že mohl do své role vložit vlastní zkušenost s alkoholem. Dobře také věděl, jaký vliv má pití na celou rodinu, jak dopadá na manželku a na děti.

Celý život s alkoholem bojoval, období abstinence střídalo vždy období bujarého veselí, kdy mu často dělal parťáka Jiří Sovák nebo Lubomír Kostelka. Režiséři ho obsazovali často i s rizikem, že bude chodit na plac rovnou z hospody. Někdy měl i svého hlídače, aby se vědělo, kde ho hledat. I přes tyto problémy se Menšík režisérům vyplácel.

Pití nebylo jediným zlozvykem. Kouřil od sedmi let a v dospělosti zvládl i 80 cigaret denně. Přestat nedokázal, ani když věděl, že si každou cigaretou krátí život.

Roli Karla v Ikarově pádu, kde hrál tak trochu sám sebe, považoval za jednu z nejlepších, jakou kdy natočil. Během natáčení dokonce rozplakal seriálového syna v podání Hanzlíka, který se naplno nechal vtáhnout do děje.