Hádanka: Poznej TV pořad. Kdo ho v dětství miloval, toho oficiálně prohlašujeme za starého

Pořad našeho dětství, který vždy dokázal zvednout náladu

Je tomu už téměř padesát let, co tento zábavný pořad s až vtíravou muzikou a některými z našich nejlepších herců obšťastňoval československé diváky. Přesto i dnes sbírá od fanoušků pozitivní ohlasy a také na webu Kinoboxu dosahuje velmi solidního hodnocení 78 %.

Tohle si bezesporu zaslouží pět hvězdiček. Pořad nejen pro děti, který se musel každému vrýt do paměti a jedině v dobrém. Měl jsem to potěšení podívat se na jeden díl, jako první pořad, kterým jsem ‚pokřtil‘ mou novou televizi – byl jsem za to rád, protože jsem se od srdce zasmál a krásně si zavzpomínal.

Mezi lety 1977 a 1990 pak vzniklo více než sto epizod, přičemž sestava účinkujících se několikrát obměnila. Vždycky ale dokázala pobavit a ohromit, částečně jistě i díky skvělé schopnosti improvizace. Byť už má svůj věk, tenhle pořad by snadno dokázal oslovit také dnešní generace. Přiznejme si, že zábavná podívaná podobné kvality se v našich končinách dnes už moc netočí.

‚Mámu, tátu, strýce, tetu pozvěte do kabaretu, až se zase jako dneska srazíme. Zamáváme z obrazovky, do křesel i na pohovky, už se na to dneska těšíme.‘ No, přednost tohoto pořadu je právě to, že z poučování, moralizování si dělá legraci. A tím myslím legraci na opravdu vysoké úrovni. Scenáristé Ondřej Suchý a Oldřich Dudek to psali s evidentní radostí a herci byli neméně dobří. Zvlášť Jitka Molavcová a Ondřej Havelka. ‚Tak čau! A příště zase všichni sejdeme se jako obvykle. Já přijdu s kytkou, tumáš, čichni, kytka bude vonět nezvykle. Mě poznáte, neboť jediný budu mít v kapse noviny. Já na hlavě budu mít čepici, kravatu a v ruce krabici. Tak čau...‘ Z toho, že si to všechno pamatuju, poznáte, jak to na mě zapůsobilo.

Jako když si děti hrají na písečku

Nepochybně už tušíte, o jaký pořad se jedná, zvláště tedy patříte-li ke generacím, které na něm vyrůstaly. Jitka Molavcová ho kdysi přirovnala ke hraní dětí na písku. Bylo zjevné, že se i účinkující báječně baví. Vedení Československé televize tenkrát připadal až příliš volnomyšlenkářský, takže jej podle Ondřeje Havelky opakovaně pozastavovala z tzv. „technických důvodů“. Nás ale zahřál u srdce, na čemž měla značnou zásluhu řada dalších nezapomenutelných osobností, včetně Josefa Dvořáka, Jiřího Lábuse, Pavla Zedníčka, Borise Hybnera nebo Mahuleny Bočanové.

„Snad tady začala moje sympatie k mnoha českým hercům,“ uvádí další divák v recenzi a nejspíš to platí pro mnohé z nás.