Filmový kvíz: Vyzkoušejte si, jak dobře znáte film U pokladny stál

Film U pokladny stál je klasická československá komedie z roku 1939 a je považován za jednu z perel české kinematografie. Jejím režisérem byl Karel Lamač a film byl jeho posledním dílem před tím, než emigroval z nacisty ohrožené vlasti. Hlavní roli režisér svěřil legendárnímu Vlastovi Burianovi.

Celá komedie je postavená na záměně identit, k čemuž se připojuje jak láska, tak i satira zasahující do tehdejších společenských poměrů. Vlasta Burian hraje nemocničního ošetřovatele, avšak jistou shodou okolností je jeho postava zaměněna za primáře vyhlášené nemocnice. A díky tomu Burianovi plynou určité primářské výhody. A když už k téhle nechtěné záměně dojde, využije ji i sám primář – chce se přesvědčit o pravosti citů své nejmilejší. Tento omyl, týkající se záměny osob, spouští celou řadu komických situací, při nichž se divák dobře baví.

À propos – dříve, než došlo k záměně lidí, došlo ještě k jedné záměně: pacient žádal rašelinné bahno na bolavá záda a od pojišťovny obdržel falešný chrup. A celý ten zapeklitý kolotoč legrace začíná v nemocniční pojišťovně, a to právě touto reklamací. A k tomu všemu přispívá i skvělé obsazení ve všech rolích. Celá veselohra dala Burianovi i jeho kolegům poměrně velký prostor k improvizacím. Film vznikl podle úspěšné divadelní hry MUDr. Jiřího Vernera, která se hrála v Burianově divadle. Jiří Verner sepsal také Baladu o deliriu tremens.

Herci, kteří byli do filmu obsazeni, patřili k těm nejvýznamnějším ve své době. Film U pokladny stál je dodnes oblíben pro svůj inteligentní humor, skvělou zápletku a výtečné herecké výkony.

A o co tedy v komedii vlastně šlo? Shodou okolností došlo k záměně osob, a to primáře nemocnice a pouhého ošetřovatele pacientů. Už jenom z této samotné skutečnosti vznikla spousta zamotaných, ale hlavně veselých situací. Když si tito dva aktéři uvědomili, že jsou považování za toho druhého, jeden z nich se rozhodl, že to tak po nějaký čas nechají. Bude to zajímavá zkouška pro několik lidí z jejich blízkosti. Oba jmenovaní z nenadálé situace určitým způsobem vytěží.  A pro připomenutí a snad i pobavení přidáváme ještě nějakou tu vtipnou filmovou „hlášku“:

Gremiální rada Pěna: „Říká vám něco jméno gremiální rada Pěna?”
Kryštof Rozruch: „No jéje, to je pěknej bambula!”
Gremiální rada Pěna: „Pane, ten bambula stojí před vámi!”
Kryštof Rozruch:

Tak jsem se přece nemejlil! Akorát jsem si vás představoval holohlavýho a vy zatím máte paruku.

(Kryštof Rozruch rozmlouvá s paní Hronovou, vdovou po berním exekutorovi, která k němu přisedla.)

Paní Hronová: „Byla jsem již třikráte operována.”
Kryštof Rozruch: „Jé, tak to já vás znám. Že vy jste ta hokyně ze Žižkova, co měla na zádech ten tukovej nádor, jak činel velikej?”

Více už prozrazovat nebudeme, váš test by pak byl příliš snadný. A to přece nechcete.