Teorie tygra ukazuje manželství bez příkras. Některé scény jsou až nepříjemně pravdivé

Když chlap zjistí, že chce zase dýchat

Když se v roce 2016 objevil v kinech film Teorie tygra, málokdo čekal, že se z něj stane jeden z největších českých diváckých hitů posledních let. Hořká komedie o manželství, svobodě a o tom, jak se muži někdy cítí pod pantoflem, zasáhla publikum překvapivě přesně.

Režisér Radek Bajgar totiž přišel s příběhem, který byl až bolestně povědomý. Veterinář Jan Berger, kterého hraje charismatický Jiří Bartoška, si po čtyřiceti letech manželství uvědomí, že jeho život už neřídí on, ale jeho energická žena Olga. A tak udělá něco, co by spousta chlapů možná chtěla, ale málokdo si troufne – rozhodne se vzít si zpět vlastní svobodu.

Výsledek? 386 tisíc diváků v kinech a tržby přes 44 milionů korun. A hlavně film, o kterém se mluvilo ještě dlouho po premiéře.

Jiří Bartoška jako magnet na diváky

Jedním z hlavních důvodů úspěchu byl bezpochyby Jiří Bartoška. Legendární herec, kterého diváci milují pro jeho šarm, nadhled a typický humor, dostal ve filmu roli přímo na tělo. Bartoška v ní dokázal něco, co umí jen málokterý herec. Být zároveň vtipný, melancholický i trochu rebelsky romantický. Jeho veterinář Jan není žádný hrdina z plakátu, ale obyčejný muž, který po letech zjistí, že chce ještě jednou zažít pocit svobody.

Právě jeho charisma prý přesvědčilo i část diváků, kteří na české komedie běžně nechodí. A není divu. Bartoška byl za výkon dokonce nominován na Českého lva. Mimochodem, tvůrci uvažovali i o pokračování. Druhý díl měl navázat na úspěch filmu a ukázat další kapitolu Bergerova života na hausbótu. Jenže zdravotní problémy Jiřího Bartošky plán nakonec zastavily a projekt se už nerozjel.

Natáčení v tropech a malebných zákoutích Česka

Filmování nebyla žádná procházka růžovou zahradou. Natáčení probíhalo během šesti extrémně horkých letních týdnů roku 2015 a štáb si sáhl na dno.

Herečka Eliška Balzerová, která ztvárnila energickou Olgu, na to vzpomínala docela otevřeně:

Nejobtížnější bylo pro maskéry udržet nás všechny alespoň na záběr nezborcené potem. Hledali jsme všude alespoň kousek stínu. Mnohdy to moc nešlo. Mile mě potěšila starost produkce o naše přežití. Nosila za námi stále lahve s vodou a všude, kde to jen šlo, nám slunečníky vytvářely alespoň trochu stínu. Pravda ale je, že i my herci jsme to vedro nesli statečně. Přežili jsme to.

Natáčelo se hlavně ve středních Čechách v okolí Davle, Třemšína, Nového Knína nebo Dobříše. Dům hlavních hrdinů stojí ve skutečnosti v Dobřichovicích a romantické scenérie kolem řek Vltavy, Sázavy a Berounky dodaly filmu atmosféru útěku od reality.

Zajímavostí je, že scéna se stádem koz vznikala v Jílovém u Prahy a v komparzu se objevili místní obyvatelé.

Hlášky, drby a historky z placu

Filmový štáb si natáčení podle všeho opravdu užil a někdy to bylo i dost veselé. Herec Jakub Kohák například s typickým humorem prohlásil:

Mně se líbilo, že vosy moc neotravovaly, že mě ani jedna nepíchla, že jsem viděl několik míst, kam bych se jinak nikdy nepodíval a strávil s fajn lidmi společný čas. Nelíbilo se mi, že pan Bartoška kupoval holkám zmrzlinu a mně, filmovému synáčkovi, nikdy.

Na natáčení se hodně mluvilo i o tom, že mezi herci panovala překvapivě uvolněná atmosféra. Možná právě proto film působí tak přirozeně, jako by diváci sledovali skutečnou rodinu.

A zajímavý pohled nabídla i herečka Tatiana Dyková, která hrála Olinu:

Scénář mě zaujal tím, že se jedná o příběh muže. Hurá, konečně někdo napsal o krizi chlapů. Žádné trpitelky, co pořád slouží doma a v práci, žádné smrtelné nemoci, které pomůžou protagonistům prozřít. Prostě pěkný chlap, co to chce ještě po svém roztočit a co si dokáže ze sebe udělat legraci. A moje postava je taková pipinka zakletá v rodinném řetězci žen, ve kterém se opakují stejné modely chování jako je její matka, babička atd. Ale díky otci (Jiří Bartoška), hlavní postavě filmu, i ona zjistí, že všichni muži netouží mít každý večer teplou večeři, vyžehlené trenky a připravené denní kapesné, ale že ve skrytu duše touží být dobrodruhy.

Film, který zasáhl české páry

Není tajemstvím, že se o filmu hodně diskutovalo i doma u televizí. Některé ženy se v Olze poznávaly, někteří muži zase v Jendovi. Právě tahle univerzálnost byla silnou stránkou filmu. Nešlo jen o komedii, ale o příběh o vztazích, které se po letech mění, a o tom, že svoboda nemusí znamenat konec lásky.

A možná i proto Teorie tygra dodnes patří mezi české filmy, které si diváci pouštějí opakovaně. Protože v každém muži je trochu toho tygra, který chce občas utéct, třeba jen na chvíli na řeku.

Ve vysílání 25. 2. ve 22:05 na ČT1.