Drbárna ze Strání – Kamarádi: Lahvinky vína a podezření

Petr má novou sestru, pacienti z ní nejsou nadšení

Primář si pochvaluje, že Andrea konečně po porodu dospěla a pochopila, že se už nemůže starat jen sama o sebe, ale musí myslet hlavně na malou Natálku. Petr jí chtěl poslat pozdrav, ale primář usoudil, že to není zrovna dobrý nápad.

Se sestrou je ochotný pomoct, ale to si Petr musí domluvit s vrchní. A kupodivu to šlo rychleji, než předpokládal. Jeho jedinou podmínkou bylo, aby nová sestra byla tichá a v ordinaci měl klid. Ten mu teď dělá dobře.

Nenapadlo ho, že by příliš odměřená sestra mohla jeho pacienty spíš odpuzovat. Ale smlouva už je podepsaná a Petr se těšil, až novinku řekne Holubici, která byla smutná z toho, že ho tak narychlo musí opustit.

Jenže kvůli Radce Holubice výpověď přehodnotila. Když Radka pohlídá malého syna, ona může dál pracovat. A už se těšila, jak novinku řekne Petrovi. Jenže nakonec mlčela. Její místo je už obsazené.

Radka se asi ve vesnici zdrží

Bude tedy potřeba najít práci pro Radku. Původní nápad zařídit jí malování trpaslíků na plný úvazek zkrachoval. Na místní ženy by žádná práce nezůstala, a to si nenechaly líbit. Druhou šanci dostala Radka u Poláků v obchodě. Tam vznikla Balíkárna a bylo třeba sehnat někoho, kdo bude balíky vydávat.

Pepa se nehodlá Pavlíny vzdát

Pavlína už je nešťastná z Pepy. Pořád chodí k ní domů a dává jí jasně najevo, že o ni má zájem. Ona už neví, jak by mu naznačila, že by se měl vrátit ke svému původnímu životu. Dcery jí radí, že by si s nápadníkem měla co nejdříve promluvit. Jenže najednou se řeč stočí na Káju. I ona už by si měla ve vztahu s Olím udělat pořádek.

Machovi nikdo nerozumí

Mach se rozhodl napsat paměti. Musí jednat rychle, protože čas se mu krátí a lidé by měli vědět, kolik dobra za svůj život vykonal. Už vymyslel i název knihy – Dobrý člověk.

Také usoudil, že potřebuje někoho, kdo by mu pomohl celé dílo „dát na papír“. On by diktoval a někdo schopný by to psal. Napadla ho Helena Králová a hned za ní běžel a odvedl si ji domů. Kronikářka, která nikdy nechodí pro vtip daleko, nebyla ochotná na starého komunistu psát oslavné ódy, a tak psala to, co chtěla. Když si to Mach přečetl, dostala hodinovou výpověď. Nic nepochopila. Dalším adeptem byl Jarouš, ale ani on nároky starce neuspokojil. Ze zásadního vyprávění sepsal jednu báseň, která by se ani použít nedala.

Nakonec napadlo Drocárovou, že má známou, která píše do novin. A Musilovou zase napadlo, že sousedka Drocárová tráví nějak moc času s jejím manželem, a vždy s lahvinkou vína.