Chyby ve filmu Popelka: Všimli jste si chcípliny lišky a dalších do očí bijících přešlapů?

Přestože je film milovaný pro svou atmosféru, hudbu a herecké výkony Libuše Šafránkové a Pavla Trávníčka, i do skvěle fungující pohádky se během natáčení vloudily různé chyby a drobné nesrovnalosti, kterých si všimli pozorní diváci.

Moderní „historický prvek“ v záběru

Jedna z nejčastěji zmiňovaných chyb je vizuální „detail“, který výrazně narušuje iluze starého světa: v některých záběrech je v pozadí vidět sloup elektrického vedení, což do období, kde se příběh odehrává, nepatří. V konkrétní scéně, kde čeledín Vincek (Vladimír Menšík) pracuje v sadu, si pozorný divák může všimnout ve vzdáleném pozadí prvku moderní techniky, ačkoliv by tam mít neměl.

Přestože jde o drobnost, pro mnohé fanoušky je to právě takový typ chybičky, který během opakovaného sledování zaujme a pobaví.

Není liška jako liška

Další „zvířecí“ chyba se týká scény s liškou. V jedné části pohádky, během lovu, je zvíře nejprve představeno jako divoká liška s výraznou srstí. O chvíli později, když ji herci zvedají ze sněhu, ale zvíře vypadá výrazně odlišně, je mnohem vybledlejší, jinak stavěné a evidentně ztuhlé.

Tato změna je důkazem, že mrtvá liška si na svoji filmovou kariéru musela nějaký čas počkat v mrazáku.

Koule, která neměla být vidět

Práce se zvířaty na place je známa tím, že jde o velkou výzvu. V jedné scéně, kdy má pejsek běžet za Popelkou, se štáb pokouší zvíře motivovat tak, aby šlo tam, kam má. Aby pes skutečně „následoval“ hlavní postavu, někdo ze štábu za ním hodil sněhovou kouli, která se pak omylem dostala i do záběru.

Na první pohled jde o drobnost, ale při detailním sledování je jasné, že to není součást původního scénáře a bylo to použito jako improvizace při natáčení.

Problémy s logikou a kontinuitou scén

Fanouškovské databází a filmové portály uvádějí i další drobné nesrovnalosti, které souvisejí s logikou scén či střihovou kontinuitou. Námrazu na okně v jedné scéně, kdy Popelka přijíždí k zámku, stírá na jednom okně, ale v dalším záběru je okno jinak konstruováno, což naznačuje, že záběry byly kombinovány z různých střihů a drobnosti nikdo nehlídal.

Když macecha s dcerou spadnou do bažiny, v jednom záběru jim jde na pomoc jeden z čeledínů, ale v dalším najednou tuto roli plní někdo jiný.

Když Popelka ujíždí ke statku, vrata se za ní zavřou, že by automatické zavírání?  A vzpomenete si, jak vypadají vrata, když přijede princ?

Chyby ve filmech jsou tak zábavné, že si je fanoušci dokonce vymýšlí

Je důležité dodat, že některé „chyby“, které kolují, ve skutečnosti chyby nejsou. Například punčochy Popelky. Někdy se uvádí, že Popelka má při jízdě na koni nejprve jedny punčochy a pak jiné, ale při pozorném studiu záběrů se ukazuje, že je má stejné po celou dobu.

Toto je dobrá připomínka, že ne každé pozorované rozporuplné tvrzení je skutečná filmová chyba.

Proč chyby neubírají filmu kouzlo

I přes tyto a další drobnosti je zřejmé, že Tři oříšky pro Popelku zůstává milovaným filmem generací diváků. Mnohé chyby totiž nejsou rušivé a mnozí je objevují až při opakovaném sledování či při velmi pozorném analyzování scén – což je právě to, co dělá staré filmy tak fascinujícími: každý nález se může stát malou filmovou perličkou.

A co teprve chování Rozárky, Tajtrlíka a Juráška pod drobnohledem...