Chyby ve filmu Jáchyme hoď ho do stroje: Některé jsou vtipnější než scénář

Když kondiciogram selže

Existují filmy, kterým odpustíte úplně všechno. Nelogičnosti, technické přešlapy i drobnosti, které by jinak rozčilovaly. Jáchyme, hoď ho do stroje! mezi ně patří naprosto bez debat. Komedie Oldřicha Lipského z roku 1974 je tak hluboko zapsaná v české kulturní DNA, že by jí diváci prominuli i to, kdyby se František Koudelka ve finále teleportoval na Mars.

Jenže právě proto stojí za to si všimnout, že ani tenhle filmový poklad není bez chybičky. A že jich není málo. Některé jsou nenápadné, jiné do očí bijící, ale všechny mají jedno společné: místo aby film kazily, přidávají mu další vrstvu kouzla.

Stroj, který neuměl počítat

Jedním z největších paradoxů filmu je samotné technické jádro děje. Kondiciogram, který má hlavnímu hrdinovi radit v životě, je ve skutečnosti technologický nesmysl. Děrné štítky se takto nikdy nezpracovávaly. Ve skutečnosti patřily do čtecích zařízení, nikoli mezi klávesy.

Jenže právě tahle absurdita krásně zapadá do světa filmu. V realitě by podobný systém sotva fungoval, ale v Lipského vesmíru je naprosto logické, že stroj radí, kdy se ženit, kdy dát výpověď a kdy raději nedělat nic. Technická nepřesnost se tak mění v čistý gag, a čím víc o ní víte, tím víc vás baví.

Papírky, které mizí, a čas, který couvá

Pozornější diváci si časem všimli, že realita ve filmu občas funguje podle vlastních pravidel. Typickým příkladem je slavná scéna s červeným Mustangem. Když František k autu přichází, má za stěračem lístek. V dalším záběru je papírek pryč, aniž by ho kdokoli sundal nebo ho odfoukl vítr. Film prostě rozhodl, že už tam být nemá.

Podobně svévolně se chová i čas. Hodiny v některých scénách ukazují jiný čas, než by odpovídal ději. Minuty se vracejí zpět a denní rytmus si občas dělá, co chce. V běžném filmu by to bylo na poznámku scénáristovi, tady to ale spíš působí dojmem, že i samotný čas se řídí kondiciogramem.

Zvuky, které znějí lépe než realita

Zvukaři si u filmu zjevně řekli, že realismus musí stranou, pokud má gag fungovat. Typickým příkladem je rozbíjení vajíčka, které zní jako praskající porcelán. Jenže filmový zvuk je tady důležitější než pravda a má zvýraznit moment, ne ho dokumentovat.

Podobně se pracuje i s dalšími ruchy. Dveře bouchají hlasitěji, auta znějí dramatičtěji a neodpovídají automobilovým značkám.

Auta, traktory a drobný filmový chaos

Když se ve filmu objeví technika, je téměř jisté, že se něco pokazí. V některých záběrech se mění stav vozidel mezi jednotlivými střihy, jindy je vidět, že kabina traktoru skrývá víc, než by měla. Ve finále, kdy auto končí v rybníce, se promáčkliny na karoserii objevují a mizí podle potřeby dramatického efektu.

Proč ty chyby vlastně milujeme

Zvláštní je, že právě chyby patří k důvodům, proč se k filmu znovu a znovu vracíme. Jsou jako drobné tajné signály pro pozorné diváky. Čím častěji film vidíte, tím víc si jich všímáte, a tím víc vás baví.

Jáchyme, hoď ho do stroje! nikdy neměl být realistický film. Je to komedie o světě, kde logika dostává pravidelně přes prsty. Důležité je, že funguje humor. A ten funguje dodnes. Vzpomínáte třeba na ten nýt, který Sobota vyklepává nebo na podivné metody doktora Chocholouška, které jsou už několik desetiletí ikonou nejen ve filmovém prostředí. Kdo z nás by si někdy Chocholouška nepozval na pomoc, že?