Chyby a nepřesnosti ve válečných filmech: Kde končí filmařská licence a začíná překrucování historie


Reakce k článku
Podělte se o svou reakciPříklady filmových nepřesností
Kde jinde začít probírat nepřesnosti ve válečných filmech než u toho, který má vazbu na české prostředí. Velkofilm Anthropoid sice na jednu stranu přitáhl pozornost mnoha lidí na celém světě k naší historii, na druhou stranu se ale nevyhnul opakování některých chyb a klišé. Zmínit lze například fakt, že heroický boj parašutistů v kostele v pražské Resslově ulici se musel na jejich straně obejít bez jediného samopalu. K dispozici měli jen několik pistolí. Při boji také nepadl žádný německý voják.
Přesunout se můžeme do roku 2001 k filmu Pearl Harbor. K šedesátému výročí japonského útoku byl natočen velkolepý spektákl, který ovšem chybami doslova přetékal. Samotné angažmá jednoho z hlavních hrdinů v evropské válce, konkrétně ve skupině amerických dobrovolníků z tzv. Eagle Squadron, by tímto způsobem proběhnout nemohlo. O angažmá stíhacích pilotů v kokpitu bombardérů při slavném Doolittleově náletu na Tokio ani dalším balíku chyb se raději zmiňovat nebudeme.
Doslova etalonem špatného válečného filmu se stal snímek U-571. Posádka americké ponorky zde získá prototyp šifrovacího stroje Enigma. Ve skutečnosti se tento zásadní úspěch povedl britskému torpédoborci. A aby toho nebylo málo, stalo se tak několik měsíců předtím, než Spojené státy vůbec vstoupily do války. Chyby tohoto typu mohou řadě lidí zcela pokřivit vědomí o historické realitě.
Ani tolik oceňované drama Nejtemnější hodina o Winstonu Churchillovi se nevyhnulo scénám, které žádný reálný předobraz nemají a mít nemohou. Rozhovor ministerského předsedy s obyčejnými lidmi v metru, kteří jej přesvědčují o svém odhodlání bojovat a nevzdávat se, je scénou velmi emotivní a filmařsky skvěle zpracovanou. Nic takového se ale ani vzdáleně nestalo. Alespoň o tom nemáme jeden jediný doklad.
Nekonečný seznam chyb
Výčet chyb ve válečných filmech by vydal na solidně obsáhlou publikaci. Některé z nich spočívají v tom, že tvůrci některá fakta úplně vynechají, jiné si upraví tak, aby jim pomohli vytvořit co nejzábavnější, nejemotivnější a nejdramatičtější příběh.
Zajímavé je, že většinu chyb ve válečných filmech najdeme ve snímcích pocházejících ze zemí, které tvořili vítěznou koalici ve druhé světové válce. Není to tak úplně náhoda. Vítězství v největším konfliktu v historii lidstva považují zcela oprávněně za triumf, který si zaslouží oslavu.
Bohužel mají často pocit, že je tento fakt ospravedlňuje k heroizaci a celkovému upravování válečných příběhů. Ne snad, že by se tyto fenomény týkaly jen filmů druhoválečných, právě u nich ale bývají nepřesnosti nejsledovanější a doslova pod drobnohledem. Bohužel platí, že diváci mnohdy o skutečnou historii nestojí, resp. spokojí se s pouhým pocitem historické přesnosti. Ekonomicky tak filmy svůj účel plní. Pokud v nich hledáme i smysl výukový, bývá to horší.
Závěr
Jedná se jen o malou ochutnávku toho, co filmaři vydávají za historii, i když dobře vědí, že se o skutečnou historii nejedná. Argument, že filmařská licence je ospravedlnitelná a filmař zkrátka potřebuje pracovat s postavami, které prochází nějakým vývojem, je do jisté míry oprávněný. Vše ale musí mít určitou míru. A tu filmaři často překračují.
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci