Tato herečka byla v 90. letech fenoménem, dnes si ji vybavíme už jen při vzpomínkách na zlaté časy

Hvězda kultovních Pelíšků i Románu pro ženy

Letos v březnu oslavila Simona Stašová působivé sedmdesátiny. Narodila se v Praze 19. března 1955 doktorovi přírodních věd Břetislavu Stašovi a legendární herečce Jiřině Bohdalové. Její herecká kariéra započala v 70. letech a v těch následujících pak už jen nádherně vzkvétala. Účinkovala např. v psychologickém dramatu Neúplné zatmění (1982) nebo v rodinné komedii Pětka s hvězdičkou (1985) a také v nespočtu pohádek, např. Paní Liška (1988).

Od poloviny 90. let patřila mezi naše nejvytíženější herečky, v samém závěru tohoto období spatřila světlo světa dnes už kultovní komedie Jana Hřebejka Pelíšky, v níž nezapomenutelným způsobem ztvárnila maminku Šebkovou. O rok později se objevila v dalším Hřebejkově počinu Musíme si pomáhat. V roce 2004 pak už přišel Román pro ženy, romantická komedie, s níž je neodmyslitelně spjata. Za roli ve filmu podle knižní předlohy Michala Viewegha byla nominována na Českého lva.

Následovala celá řada dalších rolí, mimo jiné statkářka Lakotová v pohádce Dešťová víla (2010), Rudolfova žena Marta v komedii Muži v naději (2011), Zdena Fuksová ve filmu Láska je láska (2012), sympatická a rodinnou nedoceněná Jana v komedii Život je život (2015) nebo paní Babková v životopisném dramatu Lída Baarová (2016).

Neméně bohatý je seznam seriálů, ve kterých Simona Stašová zazářila. Zmiňme alespoň Ženu za pultem (1977), Létajícího Čestmíra (1983), Sanitku (1984), seriál My všichni školou povinní (1984) nebo z pozdějších třeba Ranč U Zelené sedmy (2000), O ztracené lásce (2002), Místo nahoře (2004), Místo v životě (2006, 2008) nebo Špačkovi v síti času (2013).

Díky výraznému a pro diváky snadno zapamatovatelnému hlasu uspěla také jako dabérka, kterou máme spojenou především s hollywoodskou hvězdou Barbrou Streisand. Dabovala ale např. také ztřeštěnou jeptišku v komedii Četník a mimozemšťané (1982) a propůjčila hlas i Mahuleně Bočanové v pohádce Kouzelný měšec (1996).

Přátelství s Lucií Bílou si herečka váží

Nezajímavý určitě není ani osobní život Simony Stašové. Když se poprvé vdala, bylo to za hereckého kolegu Pavla Trávníčka, ale po pěti letech přišel rozvod. Jejím druhým manželem se stal profesor italštiny a dějin umění jménem Eusebio Ciccotti. Toto manželství trvalo osm let a vzešel z něj syn Marek. Láska bohužel Stašové nevyšla ani s hercem Pavlem Skřípalem, s nímž si pak pořídila syna Vojtěcha. Přesto se všemi svými bývalými udržuje přátelské vztahy a mluví o nich jen s úctou.

Simona Stašová přenechala už dospělým synům své dva byty a odstěhovala se za Prahu do útulné chaloupky, kde si spokojeně žije. Je pyšná na oba potomky. Vojtěchovu ženu Helenku v podstatě bere jako vlastní dceru. Sedmdesáté narozeniny oslavila v Divadle Lucie Bílé vytouženou hrou Cena za něžnost, v níž si už dávno chtěla zahrát. Lucie Bílá je mimochodem velmi dobrou kamarádkou Simony Stašové, jak potvrdila v rozhovoru pro denik.cz.

Pro mě je Lucie Bílá fenomén, je to báječná holka. Tím, jak je velká, je obyčejná, a to je nejvíc. Děkuji jí za to, že ji v životě mám. Těch životních jistot je strašně málo a pro mě už jsou dnes nejdůležitější vztahy. Nemusí jich být moc, ale když jsou, tak chci, aby byly pravdivé, nefalšované. A přesně takový máme s Luckou. Nevidíme se pořád, ale voláme si, když se potřebujeme. A já jsem jí neskutečně vděčná, že mi u ní v divadle dala příležitost skončit tady svoji kariéru.