Adrian Jastraban: Chtěl jsem, aby Bedřich nezemřel

Pokud vám Bedřich přirostl k srdci, možná se jeho návratu jednou dočkáte, tak to alespoň v rozhovoru naznačil sám herec.

Rozhodl jste se pro velkou pracovní změnu a možná by se po sedmnácti letech dalo říct i životní. Co vás k tomu vedlo?

Vedlo mě k tomu dlouhé přemýšlení, protože něco takového si musíte opravdu dobře rozmyslet. Třeba i proto, že většinu přátel mám tady z toho prostředí. Totiž když máte tak časově náročný projekt jako je Ulice a do toho stálé divadelní angažmá, nemáte tolik času se stýkat ještě s někým dalším.

Já jsem před covidem dokonce odešel po jedenácti letech z divadelního spolku Kašpar z divadla v Celetné. Cítil jsem, že bych chtěl divadlo chvíli dělat i jiným způsobem. Ale nechtěl jsem změnou svého nastavení ovlivňovat kolegy, tím myslím zejména omezené termíny pro zkoušky a představení. Podobně to je i teď s Ulicí. Rozhodl jsem se, že si od Bedřicha na nějaký čas odpočinu.

Má vaše rozhodnutí i nějaké další důvody?

Abych vás mohl nechat nahlédnout do svých úvah, musím zmínit fenomén, který asi dokážou se všemi důsledky pochopit jen kolegové z Ordinace a my na Ulici. Když žijete s nějakou rolí sedmnáct let, dojde k průniku vás a vaší postavy. Vaše postava přebírá částečně i vaše charakterové vlastnosti a rysy. A já jsem došel do fáze, kdy jsem začal s Bedřichem ztrácet kontakt.

Mít takovou sledovanost jako má Ulice, to není zadarmo, to není setrvačnost. To je denní tvrdá práce velkého týmu lidí a já měl obavy, že by diváci mohli nakonec poznat, že už si s Bedřichem nejsme tak blízcí a že už nemůžu dávat do práce na Ulici tolik energie, kolik by si zasloužila. Kazil bych to kolegům, kteří odvádí skvělou práci, a to jsem nemohl dopustit.

Takže abych to shrnul. K odchodu z Ulice jsem se rozhodl, abych měl více času na nové pracovní výzvy a zároveň si potřebuji od Bedřicha na chvíli odpočinout.

Nebude vám natáčení denního seriálu chybět?

Nevím, jestli je to správná odpověď, ale připomíná mi to má studentská léta. Nerad jsem chodil na gympl, když jsem tam musel. Ale když už jsem byl na vysoké škole, vracel jsem se tam moc rád. A tady je to podobné. Jsem tady v ateliérech mnohem raději, když už tu nemám žádné povinnosti. (směje se)

Jak pravděpodobný je váš návrat do Ulice?

Požádal jsem scenáristy, aby moje postava nezemřela. Jsem s Bedřichem natolik propojen, že by mi to bylo líto. Návrat je tudíž možný kdykoliv. Dovedu si představit, že mi scenáristé za nějaký čas nabídnou děj, který mě osloví a já se na něj budu těšit. Třeba se taky objevím jen na skok, když se v naší dějové lince bude dít něco důležitého. V nejbližší době to ale asi nepůjde, protože kvůli mé nové roli, jsem abych tak řekl relativně výrazně výtvarně řešen. Ale byl bych rád, kdyby pro mě ještě někdy v Ulici nějaký hezký příběh vymysleli.