30 let natáčení, jeden muž, tisíce otázek: nový dokument rozdělil diváky na dva tábory

Když se z archivních pásků stává kinematografie

Viliam Poltikovič strávil 31 let – přesně od roku 1991 do roku 2022 – tím, že natáčel, archivoval a znovu procházel materiály o 14. dalajlamovi. Výsledkem je 84minutový snímek, který do českých kin uvedla distribuce Falcon.

Film měl premiéru 9. července 2026. Původně se počítalo s uvedením k dalajlamovým devadesátinám v červenci 2025, ale diváci nakonec museli čekat o rok déle. Snímek tak vstoupil do kin těsně po jeho 91. narozeninách – a s ním přišla vlna emocí i nečekaných kontroverzí.

Muž, který se směje navzdory bolesti

Hlavní postavou je Tändzin Gjamccho, 14. dalajlama. Film se nesnaží být jen chronologickým výčtem dat. Místo toho se zaměřuje na jeho filozofii, sekulární etiku, vnitřní klid a neochvějnou víru v nenásilí.

Poltikovič, který stál za kamerou, scénářem i produkcí, popisuje duchovního vůdce s hlubokým obdivem. I přes utrpení Tibetu je dalajlama podmanivý svou hravostí a smyslem pro humor. Režisér ho přirovnává k Mahátmovi Gándhímu – oba kráčejí cestou nenásilí a zdůrazňují milující laskavost.

Vstupenka na film za 150 korun a hodina s režisérem

Propojení filmu s publikem probíhá neobvykle intimně. V regionálních kinech si koupíte lístek za zhruba 150 korun. Čeká vás 84 minut dokumentu, který vás provede indickou Dharamsalou i horskými pěšinami Tibetu.

Po skončení projekce ale nikdo neodchází. Následuje 30 až 45 minut dlouhá debata přímo s Viliamem Poltikovičem. Ten divákům osobně přibližuje své zážitky z natáčení a trpělivě odpovídá na dotazy o tibetském buddhismu.

Moment, kdy se nadšení láme

Ne všichni však odcházejí spokojeni. Film se pokusil o odvážný vizuální experiment: vedle autentických archivních záběrů použil AI animace historických fotografií. A právě tento krok, spolu s dramaturgickým pojetím, vyvolal u části publika silné rozčarování.

Jedna z divaček, která film viděla hned po premiéře, to shrnula ostře. Ano, uvidíte krásné záběry tibetské krajiny. Ale ty jsou prokládány vizuálně necitlivými AI animacemi. Během hodiny a půl se podle ní neustále opakovala stejná témata. Film působil dokumentárně, ale téměř bez nových informací.

„Očekávala jsem hluboký ponor do života dalajlamy. Místo toho jsem dostala opakující se mantry a umělou inteligenci, která oživovala staré fotky,“ říká divačka, která si nepřála být jmenována.

Co vlastně film přináší – a co ne

Dalajlama – Oceán moudrosti stojí na křižovatce. Na jedné straně nabízí unikátní, tři dekády sbírané svědectví o muži, který se stal symbolem míru. Divákům dává možnost diskutovat o těchto tématech přímo s tvůrcem.

Na druhé straně naráží na limity moderní technologie a nároky současného publika, které očekává dynamičtější informační tok. Přesto zůstává důležitým příspěvkem k pochopení tibetské spirituality – byť ne všichni jsou ochotni mu to přiznat.