Diskuze

Po přestěhování z Ostravy do Prahy jí v hlavním městě začala chybět příroda, a tak se na tři roky odstěhovala na statek. Tam se naučila mnoho nových věcí a potkala skvělé lidi.

Lucie o sobě zjistila, že je introvertní, potřebuje velký klid a bezpečí a že je dost obyčejná. Sáhla si tam na svou obyčejnost a normálnost.

Po prodělání covidu, který měl dlouhý průběh, Lucie bojovala s neskutečnou únavou, tzv. postcovidovým syndromem. Následky nemoci pociťovala ještě dlouho, kvůli čemuž musela být přeobsazena v divadle, neboť nebyla schopna skoro ničeho.

Deset let chodila na terapii a dodnes si píše deník, což jí pomáhá pochopit své emoce a pojmenovat pocity. Často si na začátku deníku nakreslí jednoduchý obrázek, který jí pomáhá rozklíčovat vnitřní chaos.

V dětství jí rodiče nevěnovali dostatek pozornosti, nechválili ji ani neprojevovali lásku, což v ní zanechalo pocity, že nikam nepatří. I když chápe, že rodiče sami lásku nezažili, odpustit jim ještě nedokázala.