Dnes v Ulici: Jirka touží uzavřít sňatek s Gábinou a Evžena propouštějí z léčebny

Vážně si chce Jirka Herman vzít hysterickou Gábinu? 

Jirka Herman je v Ulici podobně jako Vítek Klíma příkladem toho, že vzorní chlapi pořád existují, respektive snad někde existují. Nebo ještě lépe – existují v nekonečném seriálu. Je totiž mužem, do něhož žena může vložit svou plnou důvěru, mužem, který neucukne, zajímají ho partnerčiny problémy, stojí při ní v nemoci i ve zdraví a klidně se pro její krásné oči nechá vyrazit z práce. To všechno dělá a přitom snáší její neustálé výčitky, výlevy a projevy nespokojenosti. No možná bere Jirka Herman život jako další svůj případ a hodlá jej vyřešit a dotáhnout do konce. Jak jinak si lze vysvětlit fakt, že se chce stát dobrovolně mužem ženy, která je neustále duchem nepřítomna, nebo na něj ječí? I během skvostné večeře, kterou pro ni Jirka připravil, Gábina neměla nic lepšího na práci než řešit svoji nevydařenou inventuru. Někým nejspíš ukradené role látek celkově pokazily romantickou atmosféru.

Kdyby se Gábina naučila filtrovat práci od osobního života, možná už by byla zasnoubená 

A vlastně si za to může sama. Svou firmou je Gábina natolik pohlcena, že ji neumí přestat řešit ani na chviličku. Kdyby místo látek řešila chutný salát nebo slaný koláč, který pro ni Herman vymyslel, nejspíš by se jí už na prstu blýskal zásnubní prstýnek. Svou vinou je znovu tou osobou v domácnosti, která se nechytá. I Šimon totiž ví, co měl Jirka v plánu. Dal mu k tomu svolení, a dokonce vyklidil prostor. Po návratu domů mu ale došlo, že k žádosti neměl Jirka vhodnou příležitost a jako správný chlap se rozhodl nic nevyzradit.

Jak by asi vypadal život s Blankou, kdyby se neobjevila Hana? 

Možná by mezi starostí o kozy a prací na statku Evžen také dospěl k myšlence požádat Blanku o ruku. To by ale jeho životní štěstí nesměla narušit Hana, která se teď nemocná chytá každého stébla. Oním stéblem je zchátralý penzion, který potřebuje prodat, aby se pak mohla plně soustředit na svou léčbu. A protože v něm Evženovi patří podíl, potřebuje jeho svolení. A tak si ho bez ostychu našla a vyčetla mu všechnu minulost. Proč jen ji to nenapadlo o řadu let dříve? Je tak trochu sobecká a myslí jen na sebe. Má ale štěstí. Se samotným Evženem by nehla, ale ten má vedle sebe naivní Blanku. Ta jí skáče na každé slovo jako na dobře zvolenou návnadu a úplně přitom zapomíná stát po boku Evžena. Toho tak vhání do náruče démona alkoholu. Gratulujeme, Blanko!

Evžen se však s alkoholem pere statečně. Z podpůrné léčby už je dokonce doma a čeká ho další zatěžkávací zkouška - snad naposledy se setkat s Hanou a vyřešit vše jednou provždy.