StarDance 2026: Vše odtajněno, můžete začít vybírat své favority

O titul krále a královny tanečního parketu se utká deset nových soutěžních dvojic složených ze známých osobností a profesionálních tanečníků. Letošní ročník nabídne pestrou sestavu napříč různými obory – od herectví a hudby až po sport či kaskadérskou profesi.

Velkou změnou prošla porota. Do hodnoticího křesla se vrací přísný a respektovaný Zdeněk Chlopčík, který v minulém ročníku chyběl. Doplní ho stálice Tatiana Drexler, známá svým důrazem na techniku, a Richard Genzer, který do hodnocení vnáší humor i nadhled. Novou tváří poroty se stává choreografka Jana Burkiewiczová, zatímco Jan Tománek letos v porotě chybí.

Diváky by i letos měla provázet osvědčená moderátorská dvojice Marek Eben a Tereza Kostková, kteří jsou s pořadem spjatí od jeho počátků a dodávají mu typickou noblesu i jemný humor.

Představujeme první taneční pár: Hanka Dvorská & Michal Kurtiš

Mezi tanečníky hlásí velký návrat Michal Kurtiš. Ve StarDance tančil v šesté řadě, kdy se mu společně s herečkou Annou Polívkovou podařilo zvítězit. Bodoval zde ale už i o dva roky dříve, kdy spolu se zpěvačkou Anetou Langerovou dotančili až do finále. Nyní bude stát po boku ženy, která se nezalekne ničeho. Doslova. A akční scény se právě teď rozhodla vyměnit za taneční parket – kaskadérka Hanka Dvorská.

První dojmy

Hanka: Michal je od prvního setkání sympaťák a jelikož StarDance již vyhrál, tak tancovat asi umí. Doufám tudíž, že rozhýbe i starobní důchodkyni. Zjistila jsem, že budu v partě tančících nejstarší ze všech, tak se moc těším na kolektiv mladých lidí, na atmosféru celé soutěže a na to, že nebudu pořád jen v teplákách, ale budu taky jednou za dámu. Vynasnažím se být pro Michala takovou partnerkou, se kterou bude i on sám rád tančit. Tak přísahám!

Michal: Hanka je jako člověk i jako taneční partnerka jedna obří inspirace, síla, víra, charisma, moudrost, krása, bojovnost, chuť žít, chuť pracovat, chuť se učit, chuť tvořit a hlavně – hlavně nekonečný úsměv a humor. Tak se těším, až to všechno na parketu StarDance ukážeme.

Medailonky

Hanka Dvorská

O mně: Jmenuji se Hanka Dvorská, je mi 66 let, jsem z Prahy a mám dvě děti syna Martina a dceru Míšu. Od mládí mě vedl otec, a později starší brácha, ke sportu. Jako dítě jsem chodila na plavání, tenis, gymnastiku, ale ve svých 15 letech jsem začala skákat z letadla a skáču dodnes.

Vystudovala jsem Fakultu tělesné výchovy a sportu University Karlovy a stala se učitelkou tělesné výchovy. Díky parašutismu jsem se později dostala do kaskadérské skupiny FILMKA, přerušila učitelské povolání, a víc než 20 let jsem se aktivně účastnila natáčení filmů pro zahraniční produkce. Moje práce byla dublovat herečky v riskantních a nepříjemných záběrech.

Dodnes jsem členkou kaskadérské skupiny, ale již nejsem tolik aktivní. Naopak jsem aktivní v trenérské činnosti. Založila jsem ranní cvičení pro širokou veřejnost Bootcamp, jsem instruktorkou skupinových lekcí Les Mills, instruktorkou parašutismu, věnuji se pravidelnému otužování, ráda zkouším nové sporty a nové výzvy a díky zkušenostem z parašutismu jsem také začala skákat BASE jump.

Kromě toho organizuji i různé běžecké závody a sportovní víkendy a s partnerem máme v Praze zahrádku, kde ráda odpočívám a těším se ze všech svých výpěstků.

O odvaze: Nikdy bych neřekla, že budu do StarDance oslovena. Když mi zavolali z České televize, byla jsem příjemně překvapená, ale také jsem se hned zeptala, zda nejde o omyl – vždyť jsem vlastně obyčejná tělocvikářka. Po potvrzení od produkce, že bych měla opravdu tančit, jsem se začala těšit a těším se dodnes. Odvahu na tancování mám, zažila jsem náročnější natáčení!

O rituálech: Rituály naopak žádné nemám, jedině snad, že se každý den musí cvičit! Ve svých lekcích, které vedu ve fitness i v Bootcampu ale vždy používám ke cvičení hudbu. Hudba k tanci evokuje, takže místo rozcvičky kolikrát zařadím jednoduchý rock and roll, kankán, nebo i polku. Ale opravdu vše velmi jednoduše pojaté, neboť jsem v tanci nevzdělaná.

O inspiraci: Mým pohybovým sportovním vzorem byl vždycky můj bratr Drahomír a v tanci jsem dříve obdivovala Jirku Korna nebo Helenku Vondráčkovou, kteří jako zpěváci dokázali zvládat velmi pěkné taneční kreace. Díky obdivu k nim jsem začala dokonce chodit na step k Franku Towenovi, ale brzy to skončilo, protože za komunismu tento „zápaďácký“ tanec nefrčel. Užitečnou radu ohledně pohybu jsem si vytvořila sama: Musí se to dělat, samo se to neudělá! Ale ono to platí pro všechny oblasti v životě, nejen pro sport. A když chceš umět hezky tancovat, musíš hodně trénovat. Bude to určitě dřina, ale budu umět něco nového, a to je pro mě velká motivace!

O tanci: Mně se vždycky líbil Michael Jackson, jak měl všechno precizně nacvičené, a jak dokázal pohyby vyjádřit všechny emoce. Ale Jackson byl jen jeden, to se naučit nedá. Obdivuji například ale i lidové tance, jak ti chlapíci skáčou přes ty své sekery a během tance udělají snad 100 dřepů. To ale také umět nemusím. Mně by stačilo, kdybych se naučila nějaký hezký svižný jive na hezky svižnou hudbu.

O reakcích: Dcera se těší, že se mnou bude moct chodit na StarDance jako garde. Doufám, že jednou ukecám i syna Martina, aby se přišel podívat. Ostatní jsou stále překvapeni, že jsem byla pozvána, ačkoliv nejsem žádná celebrita. Věřím, že mi budou fandit. Můj partner se těší, že budu hodně trénovat, díky čemuž bude mít víc času a bude si moct jezdit na svoje BASE výlety skákat ze skal.

O snech, plánech a taktice: Jelikož mám endoprotézu kolene a není tudíž tak funkční, jak by mělo být, je mým snem tancovat tak, aby můj handicap nebyl poznat. V plánu mám dělat jakoby nic, zatímco taktikou bude držet se mého partnera, který mě tím parketem už nějak prosmýká. Samozřejmě bych byla ráda, kdybychom v soutěži vydrželi co nejdéle.

Michal Kurtiš

O mně: Jsem Michal Kurtiš a je mi 36 let. Tanci se věnuji převážně jako choreograf a lektor, ale stále i jako aktivní tanečník. Snažím se ovšem vyrovnávat tento fyzicky náročný obor s dalšími svými zájmy. Například rád kreslím a s kamarádkou – kolegyní tvoříme autorskou módu pod vlastní značkou, kde právě svoje kresby a malby tiskneme do látek, z kterých pak vznikají různé tematické malokolekce oblečení.

Také moderuji, (spolu)pořádám různé eventy, plesy, akce na míru včetně rautů. To je další má vášeň – vaření. A miluju hudbu. Krapet hraju na kytaru a pár dalších nástrojů. Také rád píšu, snad brzy vznikne něco většího k přečtení pro všechny. Žiju sice v Praze, kterou mám moc rád, ale pocházím z Olomouce a rodinku mám rozesetou od rodného města přes Uherské Hradiště, Zlín, Liptovský Mikuláš a Tatry až do Sušice. Rád bych ovšem v budoucnu „polobydlel“ někde u moře.

O rozhodnutí: StarDance mě tak nějak provází celým mým dospělým životem. Když byl první ročník v televizi, bylo mi 17 let, když jsem v soutěži poprvé tancoval, bylo mi 21. A od té doby se v ní různě objevuji a spolupracuji. A letos se tedy dokonce opět účastním v roli soutěžícího. Je to po dlouhých letech, ale když mi produkce volala, zda bych chtěl být součástí tohoto ročníku ani mě nenapadlo o tom nějak sáhodlouze rozmýšlet. Ten projekt je krásný a díky své extrémní náročnosti na přípravu také velmi upřímný a pravdivý. Jsem proto rád, že v záplavě všech bizarních pořadů, které na nás chrlí obrazovky a monitory, mohu být sám přítomen něčemu, za čím je skutečná dřina a práce.

O rituálech: Různé amulety, symboly, kameny – to bylo moje. Byl jsem doslova ověšený náhrdelníky, prsteny a náramky. To už se teď tolik neděje. Jejich funkci zastává tetování. Ale bez svého anděla na krku nedám ani ránu. Přímo s tancem mám spojené spíš takové praktické záležitosti jako: jít si tzv. osahat parket, zkontrolovat zapnutý poklopec, vysmrkat se... Občas si spontánně „tančím“ nebo to se mnou tak nějak trošku šije, když slyším dobrou písničku. Postepuju si na trhu i v řeznictví, u benzínové pumpy, ale velmi osobně, interně bych řekl. Když jdu s někým ven, rozhodně si radši sednu a popovídám.

O inspiraci: K tanci mě přivedla paní třídní učitelka ve čtvrté třídě, ale oba moji rodiče tancovali, tak bylo asi nasnadě, že se to jednou stane. Každopádně první popud vzešel od ní. Rodiče mě vedli k jiu-jitsu a karate. Dlouho jsem pak dělal karate a tancování zároveň a obojí mi tak nějak šlo, ale jak se to dostávalo na čím dál vrcholovější úroveň, nebylo už možné stíhat obojí. Musel jsem se tedy rozhodnout. A protože mi bylo mezi 13 a 14 lety, dostala přednost činnost s více děvčaty. Ale titul mistra ČR jsem stihnul vybojovat i v karate. Konkrétně v katě. Kata je vlastně bojová choreografie, simulace boje bez protivníka. Takže vlastně trošku tanec. Všeobecně bojová umění a tanec mají k sobě v něčem často velmi blízko, byť by se to nemuselo na první pohled vůbec zdát. Sepisuji teď do takového desatera nejužitečnější rady ohledně tance a rád bych je vyvěsil do každé zkušebny StarDance a později i do zákulisí na přenosy, abychom to měli všichni pořád na očích. Jedním z nich je: „Špičky od sebe, půlky k sobě. Ne naopak!“

O tanci: Sleduji taneční trendy, snažím se inspirovat dobrými, nechat proplout ty špatné. Není asi druh tance, který bych neměl rád. Ne každým se ale dá vše vyjádřit a když už se něco vyjádřit má, jsem rád, když se styly a druhy tance navzájem inspirují a propojují.

O StarDance: Nejsem žádný velký plánovač, ani taktik. Chci vybrat dobrou hudbu, aby nám z ní na zkušebnách a při trénincích nehráblo, být fyzicky, choreograficky a tanečně připravený tak, abych byl pro svou partnerku oporou, mohl vyzdvihnout její přednosti a aby si to mohla užít a mít krásné vzpomínky na celou cestu StarDance. Přeji si, abychom dali lidem radost a třeba i víru, že se za jakýchkoliv nepříznivostí dá zvládnout spousta věcí a že úsměv je nejdůležitější. Tohle, když se povede, tak cajk.