Diskuze

Byl unikátní, protože na rozdíl od většiny večerníčků té doby v něm nevystupovaly animované postavičky, ale skuteční herci. Původní námět pocházel od sběratelky krkonošského folkloru Marie Kubátové.

Námět dodala Marie Kubátová. Scenáristka Božena Šimková, která námět rozšířila, byla v době normalizace na černé listině kvůli neschvalování vstupu okupačních vojsk, a její jméno se tak u projektu nesmělo uvádět. Božena Šimková byla v titulcích uvedena až po sametové revoluci.

Večerníček se natáčel v jediném trikovém ateliéru na Barrandově, kde šikovní mistři dekorací dokázali vytvořit různá prostředí. Natáčení probíhalo v noci až do ranních hodin, protože herci měli během dne jiné pracovní závazky a volné chvíle využívali k odpočinku.

Sojku, která hlásila novinky Krakonošovi, oživovali loutkoherci Jana Prachařová a Jaroslav Vidlař. Strávili na natáčení dost času i ve výškách, aby sojka vypadala, že letí, a oni sami nebyli vidět. Jaroslav Vidlař často předváděl kaskadérské kousky na provizorních lávkách.

První díl nazvaný „Jak Trautenberk lovil v Krakonošově revíru“ měl premiéru 30. dubna 1974. Celkem vzniklo dvacet epizod ve třech pokračováních, které si získaly obrovský zájem publika.