V páteční Ulici se Iva pokusí smířit s krutou realitou, ale potečou slzy a zazní šokující slova

Děti kolem Ivy chodí po špičkách

Většina lidí se na pátek těší, ale rodině Klímových tento den nepřinese nic radostného, naopak. Iva odejde na vyšetření, jen aby si potvrdila smutnou pravdu, kterou už zná. Její těhotenství je skutečně zamlklé. Už od čtvrtka se k ní celá rodina chová, jako by trpěla nějakou nemocí. Bára a Michal ji snaživě obskakují, vaří pro ni čaj, utěšují ji, ptají se, jak mohou pomoct a jestli třeba nechce něco přinést.

Bára dokonce odvolá návštěvu Bruna, který se chystal přijet do ulice s kočárkem a malou Josefínou. Báře připadá, že by to pro mámu byla teď příliš velká rána, ale Iva ji ujistí, že taková opatření jsou zbytečná. Ještě nedávno před tím samým miminkem prchala domů pod záminkou, že tam má zapnutou pračku, ale najednou je smířená s představou, že bude vídat maminky s kočárky dnes a denně.

Starostlivost jednotlivých členů rodiny je upřímná a obdivuhodná, ale Ivu spíše ničí. Má zřejmě pocit, že by bylo lepší, kdyby si jí všichni přestali všímat a nechali ji pokud možno normálně fungovat. Chce se naplno ponořit do práce, víc masírovat a nadále chodit do bistra, aby z hlavy vyhnala nepříjemné myšlenky, což se jí ovšem stejně nedaří.

Máma zmizí a rodina dostane strach

Když Iva v ložnici objeví dětskou čepičku, kterou nedávno spontánně koupila, rozhodne se jí neprodleně zbavit, aby jí nepřipomínala bolestnou skutečnost. Michalovi oznámí, že si půjde ven na chvilku něco zařídit, ale bude pryč téměř dvě hodiny a telefon si nechá doma. Není tedy divu, že všichni Klímovi začnou plašit a strachovat se. Než ale vyrazí mámu hledat, ona se konečně vrátí a vysvětlí, že zkrátka potřebovala odklidit čepičku z dosahu. Původně myslela, že ji prostě daruje první mamince, kterou na ulici potká, ale jako na potvoru tam zrovna žádná nebyla. Navíc by jí připadalo divné oslovit jen tak neznámou osobu. Nakonec tedy dala čepičku do charitativního kontejneru, aby ji alespoň někdo využil.

Iva pocítí obrovskou vinu

Přesto se Ivě samozřejmě neuleví. Fakt, že miminku přestalo tlouct srdce, vnímá jako vlastní chybu a selhání. Chodila přece do dvou prací, kromě toho uvažovala o interrupci. Urazila osud a vyšla neštěstí naproti. Vítek odmítá poslouchat takové řeči, pokusí se Ivu přesvědčit, že žádný osud neexistuje. V prvním trimestru skončí 20 % těhotenství, prostě se to stává! Ivin pláč se ale nedaří utišit.

Je jistě pochopitelné, že když Miloš začne znovu fňukat kvůli ztracenému autu, které ani nebylo doopravdy jeho, Vítek vypění a utrhne se na něj. Někdo hloupě brečí nad hromadou šrotu, zatímco jiný přišel o dítě. To ale Vítek kamarádovi neřekne, takže chudák Miloš netuší, proč je pan inženýr tak strašně nabroušený.