Čtvrtek v Ulici: Po hádce sladké usmíření - první pusa Žofky a Michala

Michal přinese Žofce čokoládu. Teď jsou si kvit

Michal rodičům ve čtvrtek ráno přizná, že si je vojenskou školou tak trochu povodil, aby ho pořád neprudili s přijímačkami. Vítek s Ivou nevědí, jestli se mají radovat, anebo spíš nadávat. Nejradši by syna zabili, zároveň se jim však ohromně uleví. Ohledně přijímaček ale rozhodně nepovolí a nadále ho budou přemlouvat, aby si konečně něco vybral.

Ve škole se Michal potká se Žofkou a řekne jí, že jsou si kvit. Ona ho odmítla, on zase udělal hloupý vtip. Tak by to mohli smazat, ne? Nabídne jí čokoládu, jako když ona předtím poslala na omluvu jednu jemu, ať je to vyrovnané. Dívka si ji neochotně vezme a odejde pryč. Nezdá se tedy, že by mladíkovi opravdu odpustila. Michal se doma pustí do cvičení, aby přišel na jiné myšlenky, bohužel mu to moc nepomůže. Vzápětí se totiž objeví zvědavá Bára se spoustou otázek. Podle ní je skvělé, že se bratr Žofce omluvil. Ačkoli ani neměla pocit, že by provedl něco tak strašného, když se rozhodl zavtipkovat o škole. Teď by měl dívce dát čas a neprožívat celou tu událost jako konec světa. Žofka určitě ví, že je Michal dobrý kluk, byť možná ještě mladé ucho.

Srdíček není nikdy dost

Mezitím v bistru si Iva povídá se Žofkou při práci a samozřejmě zmíní, že Michalovo rozhodnutí jít na vojenskou školu nebylo myšleno vážně. Vlastně od začátku věděla, že si z ní syn dělá srandu, jen ji tentokrát zmátlo, kolik si toho o dané škole zjistil. Kreativita chlapci rozhodně nechybí. Zvláštní ale bylo, že nepředvedl žádné triumfální oznámení. Nevychutnával si rodiče, když jim ráno sděloval pravdu. Spíš z něj měla pocit, jako by mu bylo líto, že si to vymyslel. Pořád je ale fajn, spolehlivý kluk, takže od něj máma občasné vtípky bere.

Jak se zdá, vezme to nakonec i samotná Žofka. Přijde totiž za Michalem domů, aby mu potvrdila, že jsou si kvit a že už se nechce hádat. Dají si společně čokoládu a mladík nadhodí, že jí na něm asi doopravdy záleží.

Trochu se poškádlí a Žofka pak najednou Michala políbí. Když se jí rozčarovaně zeptá, jestli spolu tedy chodí, řekne mu, že ano, ale musí to zůstat jen mezi nimi.

Michal slíbí, že nikomu nic neprozradí, ale přesto si neodpustí upustit pár drobečků před nadšenou Bárou. Ta neomylně pozná, že má její bráška mnohem lepší náladu, a chce vědět, co za tím vězí. Žofka později ještě pošle Michalovi zprávu, kterou zakončí srdíčkem, a on chudák neví, jak by jí měl odpovědět. Nebude trapné, když jí také pošle srdíčko? Bára ho uklidní úsměvem a prohlášením, že srdíček není nikdy dost.