V Ulici nemohla mít vlastní děti, v reálu má 1 dceru. Vynahrazuje si to na vnoučatech

Ljuba Krbová si schovává dětské knížky

Herečku Ljubu Krbovou vídáme už dvacet let v nekonečné Ulici jako starostlivou Aničku. S akcí Života v kufříku není spojena dlouho, jedná se nicméně o projekt, který je jí velmi sympatický, protože koneckonců všichni míváme občas problémy s hledáním své identity. V reportáži pro eXtra.cz se k tomu vyjádřila podrobněji.

Já jsem vlastně s hledáním své identity zápasila až do devětadvacátého roku, než se mi narodila dcera, protože si myslím, že najít se je opravdu těžké a jakákoliv pomoc je velmi vítaná. Když má někdo tak těžkou cestu, jako jsou děti, které se nemají třeba v nejranějším věku o co opřít, tak bychom jim všichni měli nějakým způsobem pomoct.

Každý milující rodič si z dětství vlastního dítěte schovává určité „artefakty“, např. dokonce dětské zoubky nebo botičky, ze kterých dávno vyrostlo. V případě Ljuby Krbové to ale byly knížky, od leporel až po ty náročnější, jež se četly tak často a dlouho, že se na nich zjevně podepsal zub času. Dnes je čtou hereččini vnukové.

Já jsem měla strašně ráda knížku Kainarových Říkadel, která se někde ztratila, protože já jsem z pěti dětí a my jsme těch hraček a knížek měli prostě doma hodně… Já jsem nejstarší, takže mých hraček se příliš mnoho nedochovalo, ale protože jsem si třeba právě pamatovala Kainarova Říkadla, tak jsem je pak strašně dlouho sháněla po různých antikvariátech, nikde nebyla k dostání. Pak naštěstí přišla reedice, takže jsem je koupila dceři a máme je doma.

Po rodičích si do výchovy nic nepřevzala

Vyrůstat v početné rodině pro ni bylo fajn, protože je to prý taková velká zeď, o niž se člověk může opřít. Máte za zády vždycky něco silného, co vás v případě potřeby podrží. Ljuba Krbová dodala, jak ji mrzí, že sama si stihla pořídit jenom jedno dítě, ale pilná dcera jí to naštěstí vynahrazuje na vnoučatech. Jaká je vlastně jako matka a babička?

Jako matka jsem takový ten kamarádský typ, protože se mi to osvědčilo. Myslím, že tím, jak žijeme my, ty děti nejlíp vychováváme. Ten vzor je podle mě nejdůležitější. A babička? No, jak kdy. Někdy jsem rozmazlující a někdy jsem důsledná.

Doplnila, že do výchovy své dcery zřejmě nepromítla nic, co by pochytila od rodičů. Oni to přece jenom měli s pěti potomky podstatně náročnější. Starším se většinou nedostávalo tolik pozornosti, spíš tu byli od toho, aby občas pomohli a hlídali mladší sourozence. Také proto se sama snažila věnovat dceři vždy stoprocentní pozornost. Ona pak ten vzor převzala, takže se oběma synům velmi věnuje, což Ljubu Krbovou těší nejvíce.