Fanoušci a věční kritici: Diváci Ulice už si stěžují i sami na sebe

Některým divákům je smutno z jiných diváků

Nekonečný seriál Ulice je s námi téměř denně už od roku 2005, letos tomu tedy bude jedenadvacet let. Od té doby pochopitelně nasbíral neskutečné množství fanoušků a pravidelných diváků, ale i kritických odpůrců. Paradoxně se všichni tito lidé míchají v několika neoficiálních fanklubech, z čehož pak na sociálních sítích vznikají ty rozporuplné diskuze, kde se jeden tábor dohaduje s druhým.

Nabízí se otázka, proč se do fanklubu Ulice či obecně nějakého seriálu přidávají ti, kteří pak akorát všechno kritizují? Ať už jsou to nesmyslné dějové linky, nesympatické postavy nebo neoblíbení herci. Nadávat se dá i na úplné zbytečnosti a drobnosti, třeba na to, že nějaká herečka trošku více mlaská nebo neustále krájí zeleninu. Nepřetržité rýpání ze strany některých kritiků pak pochopitelně kritizují zase ti, kteří jsou ve fanklubu skutečně kvůli tomu, že mají Ulici rádi. Věčné stěžování rýpalů je ale už obtěžuje.

Sleduju tady ty příspěvky a komentáře a je mi z toho všelijak, tohle je skupina Fanclub Ulice a většina tady pořád jen brblá, buď co mají herci na sobě, nebo jak špatně hrají, ten nebo ta ať se nevrací, tahle rodina je k ničemu, tahle herečka mlaská, každý má v nákupní tašce pórek… A ty vulgární komentáře, to je prostě hrůza. Herci jsou taky lidi a hrají to, co mají ve scénáři. Vy jste všichni tak dokonalí a stoprocentní, že pořád jen kritizujete?

Ani my bychom nechtěli být na pranýři

Někdo opravdu najde munici pro stížnosti v kdejaké maličkosti, třeba v prázdném hrnku od kávy nebo v tom, že postavy se doma nepřevlékají a vaří v oblečení, v němž přišly zvenku. Vysvětlení je často prosté a praktické.

Možná hloupý dotaz, ale nevíte, proč při pití čehokoliv nemají v hrnečku alespoň nějaký nápoj? Šíleně bije do očí, jak to mají prázdné. Nebo jak vezmou ‚vařící‘, zrovna uvařenou kávu ihned do ruky, případně máchají s kelímkem od kávy jakoby nic.

„Scény se točí tak dlouho, dokud to není správně, tak by ti herci měli v břiše rybník a chodili by stále na záchod. Takže chápu, že musí dělat, že pijí, i když v hrnku nic nemají.“

Je to ale už asi taková česká povaha, že máme potřebu si stěžovat a rýpat, místo abychom se něčím přestali zabývat, ignorovali to a našli si něco, co lépe vyhovuje našim představám. Proč máme nutkání vyhledávat konflikty a předvádět se v bezpečné anonymitě sociálních sítí, než abychom napsali něco milého? Samozřejmě to neplatí o všech.

V Ulici hrají velmi mladí herci a herečky, kteří teprve začínají a už od začátku se setkávají s takovou nesmyslnou kritikou, nespravedlivou, urážející, přitom ty role hrají tak pěkně, baví nás. Jak by bylo nám, kdybychom byli denně na pranýři, jak by se nám chtělo asi do zaměstnání, kdybychom slyšeli na sebe takové věci? Já jsem moc spokojená, že mi poskytují takovou zábavu, moc jim děkuji…