S kým žije Tereza Brodská: Poprvé se provdala už ve 21 letech za španělského studenta

První láska Terezy Brodské

Tereza se poprvé provdala už ve 21 letech. Tehdy si vzala španělského studenta FAMU Jordiho Niubóa. Tereza na svou svatbu vzpomíná takto:

Vdávala jsem se v květnu, kdy jsou svatby zakázané, v černých šatech a večer jsem šla hrát s Jirkou Bartoškou Havlovu hru Largo Desolato.

A květnová svatba manželům opravdu přinesla smůlu. Manželství vydrželo pouhé čtyři roky a následoval rozvod. Tereza s Jordim ale zůstali přáteli a občas spolu dokonce spolupracují na nejrůznějších projektech.

Vztah s Pavlem Křížem

Málokdo ví o tom, že Tereza Brodská a Pavel Kříž byli partnery nejen ve filmu Konec básníků v Čechách, ale i ve skutečnosti. Režisér Dušan Klein prozradil:

Lásky hlavního hrdiny Štěpána Šafránka byly vždycky blondýnky s dlouhými vlasy, tak jsem se rozhodl, že udělám změnu a obsadím tmavovlásku s krátkými vlasy. Proběhly velké zkoušky, ale žádnou jsem nemohl najít. Až mi Pavel Kříž řekl o Tereze. Pozval jsem je tedy oba na zkoušku a hned mi bylo jasné, jak to mezi nimi je... To jiskření, pohledy do očí. Byli do sebe krásně zamilovaní a moc jim to spolu slušelo.

Pár se však nakonec rozešel. Ve filmu i ve skutečnosti.

Manželství se známým fotografem

V současné době je Tereza šťastně provdaná za fotografa Herberta Slavíka a mají spolu dnes již dospělého syna Samuela. Ve společnosti se však Tereza se svým mužem objevuje zřídkakdy, neboť Herbert nemá společenské akce příliš v lásce. V soukromí jsou však šťastní. Tereza říká:

Často si pustíme film, jedeme spolu na dovolenou, máme si pořád o čem povídat a společný čas si užíváme. Je to hodně o vzájemné toleranci, respektu a úctě vůči tomu druhému.

A kdo je Herbert Slavík? Muž, který v roce 1989 fotografoval zakázaná protestní shromáždění v Praze, útěk východoněmeckých občanů přes Velvyslanectví SRN v Praze, pád berlínské zdi apod. V letech 1990–2002 působil jako vedoucí fotooddělení MF DNES a od roku 2003 je na volné noze. Slavík je také držitelem ocenění za nejlepší sportovní fotografii roku 1986, 1996, 1997. V neposlední řadě se věnuje portrétování českých osobností v rámci dlouhodobého projektu Tváře. Jeho práce jsou zastoupeny ve stálých sbírkách například Victoria and Albert Museum v Londýně, Muzeu Mezinárodního olympijského výboru v Lausanne a Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.