Seriál Kukačky: Emocionalita versus racionalita

Emocionalita

Část publika vnímá pokračování Kukaček výhradně z emocionálního pohledu. Dějovému obsahu nepřikládá důležitost – nechává se unášet pouze jednotlivými dojemnými scénami. Páteční večer pro ně zkrátka patří takovým Kukačkám, které si vychutnají nejlépe se sklenkou vína a hromadou kapesníků. Kapesníčky jsou poté zkrápěny slzami dojetí nad nekonečnem lásky Olgy, nad křikem Karla, láskyplným pohledem doktora Tesaře na synka či nešťastnou situací jeho ženy Kamily. Jednotlivých scén prostě poskytuje každý díl tolik, že tyto oči nezůstanou ani na chvíli suché. Duše tak prahne po dalších dávkách emocí, nejlépe po třetí sérii. V diskuzích tyto divačky těžce nesou kritiku seriálu – chápou ho výhradně jako seriál o emocích. Chudost děje jim vyhovuje, přílišný děj by dokonce podle nich byl na úkor emocionální nálože, která jim skýtá nevšední citový prožitek.

Racionalita

Druhá část diváků vnímá jakési rozčarování nad dějovým vývojem. Mnoho otázek a odpovědi nepřicházejí – místo šponovaní zvědavosti se dostavil opačný efekt. Divácké zaujetí se vytrácí a nastává frustrace.

Co udělala matka Terezy tak hrozného?

Zvědavost diváků byla bičována po několik dílů, ale rozuzlení nakonec zřejmě přišlo. Někdo ho ani nepostřehl, někdo nepochopil. Bylo to vůbec nějaké rozuzlení? Čekali jsme razantnost a dramatičnost šokujícího odhalení, ale došlo pouze k nějakému pochopení dávno nastíněné situace Terezy, a to bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení. Sledovali jsme tuto dějovou linku, která na mnoho dílů odvedla pozornost od stěžejní linie, a těšili se na ohromující vyvrcholení záhady, ale ona záhada se zřejmě vypařila jako pára nad hrncem.

A co další rozpracované linie? Jak se jim daří?

Osud Marcely? Napětí už i zde zřejmě bylo dost. Opadlo a vyčpělo, přestalo budit pozornost a divákům začíná být jedno, s kým bude a kdo bude její dítě vychovávat.

Jakou úlohu sehraje pobyt Marka v rodině Holcových? Postava Marka je jen vata a neobsahuje žádné sdělení?

Co David? Bude odsouzený, nebo ne? A není to nakonec také jedno?

Otázky, otázky a otázky. Budou vůbec nějaké odpovědi?

Zbývají dva díly. Co se stihne objasnit, co vyšumí? Objasní se vůbec něco, nebo je to opravdu seriál o emocích, seriál bez nároku na gradaci a vyvrcholení děje? Zdá se, že můžeme všichni pouze plakat. A to ať už bude spouštěčem srdce přetékající dojetím nad jednotlivými hrdiny, nebo vztek nad zbytečně promarněnou možností dynamičnosti, napětí a vývoje děje s postupnou gradací a jednoznačnými závěry stěžejních linií.