Rozhovor s Matějem Převrátilem exkluzivně pro Kinotip: Od Sám doma 5 ke Špíně Baltimoru. Jeho hlas znáte možná déle než jeho tvář

Diváci ho mohou znát z filmů V peřině a Všiváci nebo ze seriálů Terapie, Chlap a Specialisté. V dabingu získal zvláštní cenu poroty za dětský herecký výkon za Finna Baxtera ve filmu Sám doma 5: Vánoční loupež a ve Špíně Baltimoru propůjčil český hlas Wallaceovi, kterého hraje Michael B. Jordan. Výraznou část jeho cesty tvoří také rozhlas: za hlavní roli a part vypravěče v Ostrově v Ptačí ulici byl nominován v anketě Neviditelný herec.

Rozhovor nabídne pohled na herectví očima člověka, který se v něm pohybuje už od dětství. Matěj Převrátil zavzpomíná na své první role i období dospívání, kdy mu hlas dlouho umožňoval zůstávat u dětských postav, a vysvětlí, proč pro něj byla zásadní zkušenost s recitací. Promluví také o studiu na DAMU, začátcích před kamerou i o dovednostech, které mu už pomohly získat roli. A dojde i na to, čím by ještě rád diváky překvapil.

1. Za Finna Baxtera v Sám doma 5 jste získal zvláštní cenu poroty za dětský herecký výkon v dabingu. Vybavíte si, co pro vás tehdy ocenění znamenalo – a jestli jste už vůbec chápal, že se z dětské záliby může stát profese?

Dostat cenu je pro herce asi vždycky příjemné, měl jsem z toho radost. Ale upřímně si z toho večera nejvíc pamatuju, že mi pan maskér, který nás ten večer líčil, řekl, že mám dobrej účes a že bych si měl nechat dlouhý vlasy, čímž vyřešil mou asi půlroční osobní vlasovou krizi. Že bych si toho večera pokládal nějaké hluboké profesně-existenciální otázky, tedy říct nemůžu.

2. Ve Špíně Baltimoru jste namluvil Wallace, kterého hraje tehdy velmi mladý Michael B. Jordan. Přistupuje se jinak k dabingu postavy, když už dnes víte, jak výraznou kariéru její původní představitel později udělal?

Aha, netušil jsem, že to byl Michael B. Jordan. Takže ne, nepřistupuji :D

3. Daboval jste už jako dítě. Jak jste profesně prožíval období, kdy se vám začal měnit hlas – jako ztrátu rolí, novou možnost, nebo jste to tehdy vůbec neřešil?

Já jsem vlastně nikdy neodmutoval. Spolužákům na gymplu jsem záviděl jejich zbrusu nové, pěstěné řídké kníry a syté barytony, ale sám jsem vypadal a zněl jako prvňák. Vlastně to bylo docela výhodné, protože jsem až do maturity mohl dabovat dětské role. Hlas mi aspoň trochu spadnul až na DAMU.

4. Dvakrát jste se stal laureátem Wolkrova Prostějova. Co vás recitace naučila o práci s textem, co se v dabingovém studiu nebo před kamerou získává mnohem hůř?

Myslím, že zkušenost s recitací mi do herectví dala vůbec nejvíc. Měl jsem velké štěstí, že jsem se v Dismaňáku potkal se skvělou vedoucí Janou Doležalovou Frankovou, která recitaci brala jako klíčovou hereckou disciplínu. Činoherní divadlo je z většiny o práci s textem, takže kdykoli dostanu do ruky nějaký scénář, hned myslím na věci, které mi Jana a další „učitelé“ vštěpovali jako malému právě u recitace. Jen je trochu škoda, že na světě neexistuje moc věcí, které by měly pověst příšernějšího a nudnějšího zážitku než recitační soutěž. Na Wolkrův Prostějov jezdím každý rok a vždycky je to zábava.

5. Na DAMU jste přišel po letech praktických zkušeností. Co pro vás bylo překvapivější – zjistit, že něco děláte intuitivně správně, nebo že se některého zažitého návyku musíte naopak zbavit?

Překvapilo mě právě to, jak moc se tam uplatnily zkušenosti z rozhlasu a z recitace. Vůbec největší překvapení ale pro mě bylo, jak příšerný jsem byl v porovnání se spolužáky, co se pohybu týče. Jak jsem byl zvyklý se pořád krčit a hrbit u mikrofonu, tak mě celý první semestr jenom narovnávali. Myslím, že jsem díky DAMU vyrostl tak o 4 centimetry.

6. V absolventské inscenaci How to be HAPPY jste vstoupil do moderní crazy-komedie o hledání štěstí. Sedí vám víc humor založený na absurditě a trapnu, nebo role, ve kterých se herec nemá za co schovat?

Miluju trapno. Víte, jak se říká tomu, když tramvaj zahne na špatnou stranu? Městská hromadná doleva.

7. Ve filmech V peřině a Všiváci jste stál před kamerou ještě jako dítě. Když dnes vidíte vlastní rané výkony, dokážete se na ně dívat jako herec, nebo v nich pořád vidíte hlavně své mladší já?

Stejně jako většina herců nesnáším koukat se na sebe. Ale u těchhle starších filmů mi to už nevadí, protože mám spíše pocit, jako bych sledoval mladšího bráchu. Matěj z Peřiny už je ode mě dostatečně daleko, abychom se navzájem snesli.

8. Ve svém profesním profilu uvádíte klavír, kytaru, recitaci i akrobacii. Stalo se vám už, že o roli rozhodla dovednost, kterou jste původně vůbec nepovažoval za součást herecké profese?

Už dvakrát jsem dostal roli díky tomu, že hraju na klavír, takže je určitě výhoda umět něco podobného. Učím se teď proto žonglovat, ale asi těch míčků musí být víc než dva, aby z toho něco káplo.

9. Máte zkušenost s mikrofonem, kamerou i jevištěm. Existuje dnes typ role nebo médium, ve kterém byste chtěl diváky překvapit právě proto, že si vás s ním zatím nespojují?

Občas mám chuť začít rapovat, ale Yzomandias už ze mě asi nebude.

10. Kdybyste mohl na chvíli potkat kluka, který poprvé vstupoval do studia Českého rozhlasu, co byste mu o herecké kariéře raději neprozradil, aby měl odvahu do ní jít naplno?

Prozradil bych mu úplně všechno, neměl bych tajnosti. A řekl bych mu, ať si nekouše nehty.