Před kamerou stála až v 75 letech. Milovanou tvář slavné komedie hledala zahraniční policie

Jak se ukázalo, zapojit obyvatele Hoštic do natáčení, byl geniální tah

Jsou profesionální herci, kteří stráví roky studiem herectví, absolvují stovky konkurzů a na velkou příležitost čekají celý život. Někdy se ani nedočkají a ve světě filmu jsou téměř neviditelní. Na druhé straně jsou neherci, kteří se před kameru postaví úplnou náhodou, zůstanou sami sebou a vytvoří postavu, kterou si diváci pamatují i po několika desetiletích. Přesně to byl případ Marie Švecové z jihočeských Hoštic, tety, kterou režisér Troška nalákal na filmovou brigádu pod příslibem tučného honoráře. Nebyla jediná neherečka z Hoštic, která se postavila před kameru, ale rozhodně vynikala nad ostatní.

Zdeněk Troška chtěl skutečné obyvatele vesnice, kteří budou ve svém domácím prostředí působit naprosto přirozeně. Právě tehdy padla volba na sousedku, kterou znal prakticky celý život. Už od prvního okamžiku bodrá vesničanka všechny udivovala naprostou přirozeností, jako by před kamerou stála celý život.

Z vesnické tetky se stala filmová legenda

Marie Švecová se narodila 14. července 1909 ještě za Rakouska-Uherska a téměř celý život prožila v Hošticích. Nikdy netoužila po slávě, nevěnovala se divadlu ani filmu. Byla prostě jednou z místních žen, které dobře věděly, co se ve vesnici děje. A právě tato přirozenost Trošku okouzlila. Místní informační služba uměla nahrazovat i hlášení místního rozhlasu a Švecová patřila mezi nejaktivnější.

Ve chvíli, kdy ji ve věku více než pětasedmdesáti let postavil před kameru, nikdo netušil, že vzniká jedna z nejvýraznějších postav celé trilogie. Její zvědavá vesnická informátorka Kelišová působila tak autenticky, že si mnoho diváků dodnes myslí, že vlastně vůbec nehrála. Jen byla sama sebou.

Před kamerou často stála po boku své skutečné sestřenice Marie Pilátové, představitelky nezapomenutelné Konopnice, matky Vency a celoživotní rivalky v dojivosti krav v podání Heleny Růžičkové jako Škopkové. Obě ženy vytvořily dvojici, která působila naprosto uvěřitelně i proto, že se znaly celý život.

Když catering nestačil, herci chodili k ní domů

Na plátně působila přísně a občas až trochu nepříjemně. Ve skutečnosti ale byla podle vzpomínek štábu úplně jiná. Vtipná, pohostinná a neuvěřitelně srdečná žena, která si získala prakticky každého.

Herci i členové štábu na ni dodnes vzpomínají jako na člověka, který měl dveře svého domu neustále otevřené. Zatímco filmová produkce nabízela často jen studené občerstvení, u Marie Švecové čekalo domácí jídlo, koláče, káva i přátelská atmosféra. Pro mnoho členů štábu se její kuchyně stala neoficiálním zázemím natáčení.

Právě tam se po skončení filmovacího dne scházeli technici a další členové produkce. Povídalo se, vzpomínalo a smálo dlouho do večera.

Do Itálie si vezla řízky. Pak ji hledala policie

Největší dobrodružství přišlo během natáčení filmu Slunce, seno, erotika. Pokud si vzpomínáte, jak měl předseda JZD vybrat z místních ošetřovatelek dojnic ty, které se objeví před kamerou, tak stejně těžký úkol čekal na režiséra Trošku. Počet míst na cestu do Itálie byl omezený a tak musel vybrat, která z hoštických drben na natáčení pojede.

A jak už to bývá, ty které vybrány nebyly, začali ty šťastnější strašit, jak se v Itálii střílí, přepadá a že jídlo se tam nedá jíst. Do všeho dávají chobotnice!

Marie Švecová se zařídila po svém a alespoň jídlo chtěla mít v té neznáme krajině pod kontrolou. Traduje se, že měla hned několik kufrů, které obsahovaly několik bochníků chleba, třicet smažených řízků, vařená vejce a hromadu zavařeného masa. I tak byla cesta do Itálie pro paní Marii obrovskou událostí, ale také zdrojem velkých obav.

Nakonec přesně podle plánu, celý pobyt využívala ke stravování své zásoby. Dokonce ani zmrzlinu si nedopřála, někdo jí totiž prozradil, že se do ní dává mletá chobotnice!

Jednou ji kolegové přesvědčili, aby ochutnala místní speciality. Když jí ale jeden z herců ze žertu namluvil, že právě snědla chobotnici, udělalo se jí nevolno. Ve zmatku odešla z hotelu, ztratila orientaci a několik hodin bezcílně bloudila ulicemi neznámého města.

Štáb mezitím propadal panice. Nikdo netušil, kam zmizela. Nakonec ji zpátky přivezla až italská policie, která zmatenou českou seniorku našla a pomohla jí vrátit se mezi filmaře. Historka se stala jednou z nejoblíbenějších vzpomínek na celé natáčení. Jen není jasné, zda na ní s úsměvem vzpomnala i samotná vesničanka. 

Sláva pokračovala ještě dlouhá léta

Už po uvedení prvního filmu se do Hoštic začali sjíždět zvědavci a po uvedení celé trilogie se Hoštice proměnily v turistickou atrakci. Fanoušci přijížděli z celé republiky a jednou z prvních zastávek býval právě dům Marie Švecové.

Ta se stala dobrovolnou průvodkyní po filmových místech a ochotně vyprávěla historky z natáčení, ukazovala místa, kde vznikaly nejslavnější scény, a trpělivě odpovídala na nekonečné otázky. Mnozí návštěvníci později vzpomínali, že právě setkání s ní bylo největším zážitkem z celé cesty do Hoštic.

Filmová Keliška zůstala stejnou skromnou ženou, která dál žila prostým vesnickým životem a nikdy si na žádnou filmovou hvězdu nehrála. Pro návštěvníky Hoštic byla žijící atrakcí až do roku 1996, kdy tento svět opustila.