Zábava a něco navíc. Báječná historie lyžování odhalí, že pašeráci v Krkonoších nebyli průkopníky lyžování

Pierre-Antoine Hiroz sleduje historii tohoto vynálezu, který se zrodil před téměř deseti tisíci lety. A rozhodně to nebylo ve spojitosti se zábavou. Lyže jsou vynálezem, který pomáhal lovcům, když bylo potřeba v zimě obstarat maso. Pět tisíc, nebo deset tisíc let? Ve Skandinávii, nebo v Mongolsku? Pokud jste si mysleli, že lyžování je relativně nedávný vynález, tento úžasný francouzsko-švýcarský dokument, bohatý na dosud nepublikované filmové a fotografické archivy, vás poučí, že lyžařská praxe se ve skutečnosti psala od úsvitu věků.

Kromě jeskynních maleb mužů s lyžemi nalezených v Rusku, Pobaltí, Skandinávii a Střední Asii byly v bažinách ve Švédsku nalezeny 5 200 let staré exempláře lyží.

Předpokládá se však, že první lyžaři se objevili téměř před deseti tisíci lety na hornatých svazích Mongolska. Vybaveni dvěma dlouhými dřevěnými prkny potaženými sobí kůží připevněnou k nohám řemeny se Mongolové vydávali na lov.

Lyžování je tedy především spojené s chytrým způsobem, jak přežít. V historii byly lyže také prostředkem k porážce nepřítele, o čemž svědčí ilustrace nalezené v díle švédského arcibiskupa Olause Magnuse z roku 1555 a mapujícím každodenní život nordických národů. Zobrazuje norské vojáky, kteří vedou válku na lyžích.

Teprve v devatenáctém století se lyže začaly používat k jiným účelům. V roce 1888 se brilantní sedmadvacetiletý Nor Fridtjof Nansen pokusil na lyžích o nebezpečný přechod Grónska, neznámé země. Po svém návratu, po devětačtyřiceti dnech dobrodružství, napsal příběh, který se stal bestsellerem.

Díky Nansenovi se dlouhá dřevěná prkna stala populárními až v Alpách. Dokument se pomocí fotografií ohlíží za krásným příběhem alpských vojáků kapitána Claira. Před příchodem lyží museli tito vojáci, kteří nebyli schopni účinně monitorovat zasněžené hranice, několik měsíců hibernovat v kasárnách.

Ženská emancipace

Jednoho dne mu Clairova manželka dala pár lyží, které před časem jako kuriozitu přivezl z Ženevy. Kapitán se nechal podivnými prkny zlákat a nechal svůj pluk těmito prkny vybavit. Přes počáteční nezdar se nakonec vojáci naučili zdárně lyže používat, a protože lidé jsou od pradávna soutěživí, začali se brzy na sportovních akcích scházet francouzští, švýcarští a italští alpští vojáci a lovci. Tváří v tvář této podívané bylo publikum, které se nechalo prazvláštní, ale zábavnou aktivitou inspirovat. To položilo základy pro lyžování jako zábavného sportu.

Lyže se paradoxně nestaly jen doménou drsných horalů, ale brzy v nich našly zalíbení i dámy, které se navzdory kloboukům a dlouhým spodničkám o lyžování začaly pokoušet. Až ve dvacátých letech dvacátého století přišel čas na emancipaci i v lyžování. Ženy po vzoru průkopnice Marie Marvingt (1875-1963), horolezkyně, letkyně a novinářky, odhodily nepraktické oblečení, oblékly si mužské oblečení a vyrazily na sjezdovky.

Modernější a pohodlnější lyžování

Postupem času se technika změnila, pata byla připevněna k lyži, vybavení bylo modernizováno a s přibývajícím bezpečným a pohodlnějším použitím lyží se začal tento sport rozšiřovat po světě.

Jedním z vrcholů bohatě ilustrovaného dokumentu jsou zřídka vysílané záběry ze zimních olympijských her, které se konaly v únoru 1936 v bavorském Garmisch-Partenkirchenu. Do programu olympijských her bylo poprvé zařazeno alpské lyžování. Hitler spoléhal na své lyžaře, aby v očích světa zazářila německá dokonalost. Ve skutečnosti jsou Němci na všech stupních vítězů... až na jednoho. V závěru kombinace se do vítězné trojice probojoval Emile Allais (1912-2012). Mladý Francouz odmítl hajlovat, ale jeho gesto obletělo svět a pomohlo mu stát se mýtickým šampionem.