Neobyčejný život herce Josefa Bláhy, který měl pro něžné pohlaví neodolatelné kouzlo

Jiří Sovák se o svém hereckém kolegovi vyjádřil s drsným humorem a jeho vzhled přirovnal k ohořelému havranovi, který přežil lesní požár. Přesto měl tento muž neuvěřitelný úspěch u žen. V Divadle na Vinohradech strávil čtyřicet let a jeho fanynkám se říkalo „bláhovky“.

Úspěch měl i mezi hereckými kolegyněmi, které přitahoval jižanským temperamentem, který zdědil po slovinské matce. Narodil se v Jugoslávii, ale otec byl Čech a od 11 let vyrůstal v Praze. Největší popularitu mu zajistil zmíněný seriál Hříšní lidé Města pražského.

Jeho přitažlivost pro ženské pohlaví však spočívala i v něčem jiném. S nadsázkou se dá říct, že byl velkým parádníkem. A velice dbal o svůj vzhled. Dvakrát denně se sprchoval, používal stále parfém, chodil dokonale upravený. Jeho bezchybného vzhledu si nešlo nevšimnout a lidé se za ním otáčeli.

Svůj život spojil s Bohumilou, kterou si vzal krátce po válce v roce 1947, Svatba byla na Štědrý den. Přestože ho manželka věrně milovala celý život, jemu jedna žena nestačila a nenechal na pokoji žádnou sukni. Svou ženu a syny ale nikdy nechtěl opustit a dobře se o rodinu staral. Měl románky i s hereckými kolegyněmi. Jeho šarmu neodolala Helena Růžičková nebo mladinká Iva Janžurová. Ta však nechtěla pletky s ženáčem a on zase neměl v plánu něco měnit.

Do hercova života se dostala ještě jedna žena, se kterou nešlo jen o zábavný románek. Jmenovala se Vlasta a začala plnit roli „druhé manželky“. Bláha tak střídavě svou pozornost dělil mezi Bohumilu a Vlastu. Pár dní bydlel u jedné a pár dní zase u druhé. Obě ženy se dokonce znaly a se situací se smířily. Nebyly to nejlepší kamarádky, ale dokázaly se respektovat.

Když se Bláha chystal s manželkou na dovolenou do Jugoslávie, Vlasta jim na cestu připravila řízky a oni jí nezapomněli poslat z dovolené pohlednici.

Zajímavé bylo i Bláhovo dětství. Vyrostl na samotě, protože otec pracoval jako správce hraběcího polesí. Do školy chodil přes hluboký led a byl přesvědčený, že občas zahlédl medvěda. Strach mu zůstal po celý život. Přesto mu příroda zůstala blízká a rád se učil nové role venku, uprostřed zeleně. Tvrdil, že má zelenou krev.

Když se přestěhoval do Čech, byl to pro něj docela šok a také ho čekala velká výzva. Česky uměl sotva pár slov. Pátou třídu dělal dvakrát. Nakonec řeč zvládl, ale s pravopisem se potýkal celý život. S prospěchem to však neměl úplně ideální a sny o studiu medicíny vzaly za své. Tak přišla na řadu konzervatoř přerušená válkou. Od totálního nasazení v Německu ho zachránil falešný lékařský posudek.

V roce 1951 se stal členem Divadla na Vinohradech a mezi kolegy si našel celoživotního přítele Vlastimila Brodského. Dokázali se spolu velice zábavně hádat a bavili celé okolí.

Ani jižanskému svůdníkovi se na sklonku života nevyhnula ošklivá nemoc a musel bojovat s rakovinou jícnu. Nemoc mu nakonec zasáhla i mozek a ochrnul na polovinu těla. Obě jeho ženy o něj s láskou pečovaly přes čtyři roky, kdy v prosinci 1994 zemřel. Zanechal po sobě na dvě stovky filmových a seriálových rolí.