Tento muž nebyl za socialismu hrdinou, ale dnes je nejoblíbenějším českým hercem

Tento muž nebyl za socialismu hrdinou, ale dnes je nejoblíbenějším českým hercem

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Miroslav Donutil patří dnes mezi nejznámější a nejuznávanější české herce. Přesto jeho cesta ke slávě nebyla jednoduchá. Za socialismu zůstával spíše v pozadí a širší popularitu získal až po roce 1989. Jeho životní dráha je tak nejen portrétem umělce, ale i obrazem proměn české kultury během posledních čtyřiceti let.
Obsah článku
  1. Nenápadné začátky v době socialismu
  2. Přelom po roce 1989
  3. Ikona české kultury
  4. Soukromý život
  5. Dva životy jednoho herce

Nenápadné začátky v době socialismu

Miroslav Donutil se narodil 7. února 1951 ve Zlíně. Po studiích na brněnské JAMU nastoupil do legendárního Divadla Husa na provázku, kde v 70. a 80. letech patřil k pevné herecké sestavě. Divadlo bylo známé svou nekonvenční poetikou a originálními inscenacemi, které se snažily v rámci možností reagovat na společenskou realitu.

Přestože byl Donutil oblíben u divadelních diváků, na filmovém plátně se objevoval jen v menších či vedlejších rolích. Hrál například ve filmu Balada pro banditu (1978) nebo v Postřižinách (1980). Socialistická kinematografie tehdy preferovala jiné typy herců a Donutil zůstal spíše na okraji zájmu režisérů i televize. Popularitu v širší veřejnosti si budovali kolegové, kteří častěji dostávali příležitost ve velkých filmových projektech. Donutil tak zůstával především „hercem z Brna“, známým v kulturních kruzích, ale nikoli celonárodně.

Přelom po roce 1989

Sametová revoluce a otevření kulturní scény znamenaly pro Miroslava Donutila zásadní zlom. V roce 1990 se stal členem činohry Národního divadla v Praze, kde rychle zaujal svým charismatem a výrazným hereckým stylem. Postupně se z něj stal jeden z nejvýraznějších protagonistů české první scény.

Jeho popularita rostla i díky televizi a filmu. Objevil se ve snímcích jako Černí baroni (1992) nebo Pelíšky (1999). Tyto role ukázaly jinou polohu jeho talentu – od ironického humoru přes lidskou civilnost až po dramatické ztvárnění složitých postav.

Významným fenoménem se staly také jeho televizní pořady a vyprávění, zejména cyklus Na kus řeči, kde kombinoval osobní vzpomínky, historky a šarm improvizátora. Donutil si tak získal široké publikum i mimo klasické divadelní sály.

Miroslav Donutil s manželkou
Miroslav Donutil s manželkou | Zdroj: Pavel Gwužď / Nextfoto

Ikona české kultury

Od 90. let až po současnost se Miroslav Donutil pevně zařadil mezi české herecké osobnostmi. Byl oceněn řadou divadelních i filmových cen, ale snad ještě důležitější je jeho schopnost oslovit různé generace diváků. Jeho kariéra po roce 1989 tak ukazuje nejen osobní vzestup, ale i změnu prostředí, které po otevření hranic dokázalo docenit herce, jenž by v předchozím režimu zůstal spíše regionální osobností.

Nedávno Miroslav Donutil znovu předvedl, že si chválu a ocenění zaslouží. Objevil se v minisérii Moloch coby prezident Toman, kde spolehlivě ovládl všechny své scény.

Soukromý život

Za nablýskanou kariérou se skrývá i pevné rodinné zázemí. Miroslav Donutil je dlouhá léta ženatý se Zuzanou Donutilovou, s níž má dva syny – Tomáše a Martina. Rodina pro něj vždy představovala jistotu a stabilitu.

Mladší syn Martin se vydal v otcových šlépějích. Donutil tak vidí, jak jeho umělecké geny pokračují i v další generaci. O rodině mluví s úctou a často zdůrazňuje, že právě díky ní dokázal ustát náročný tlak spojený s hereckou profesí i popularitou.

Jeho humor bývá laskavý, někdy ironický, ale vždy založený na detailním pozorování lidských povah. Právě díky tomu působí jeho vyprávění autenticky a diváci se k nim rádi vracejí.

Dva životy jednoho herce

Když se ohlédneme za kariérou Miroslava Donutila, vidíme dva rozdílné příběhy. Ten první patří herci, který v době socialismu sice působil v silném divadelním souboru, ale jeho jméno nepatřilo k nejznámějším. Druhý začíná po roce 1989, kdy se stal jednou z ikon české kultury a oblíbeným hercem napříč generacemi.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře