Dabovala Rachel a zná ji celé Česko. V soukromí si ale prošla peklem

Manželství jako peklo

Miriam Chytilová se provdala za komunálního politika Ivana Jurku. Manželství však nebylo šťastné, často docházelo k hádkám a manžel svou ženu fyzicky i psychicky týral. Policie dokonce musela Jurku vykázat ze společné domácnosti. Nakonec došlo k rozvodu. Chytilová přiznala:

Bohužel jsem rozvedená a ten rozchod neprobíhal v klidu. Každý rozvod je zásah, ztráta rodiny hlavně pro děti. Ale dnes jsem šťastná.

Dnes Miriam lituje pouze toho, že manželství neukončila dříve. Řekla:

Je mi moc líto našich dcer. Sebe nelituji, byla jsem hloupá a měla jsem to řešit dříve. Nechápu, jak by majetek mohl souviset s domácím násilím, psychickým a fyzickým týráním. Manžel si myslí, že z pozice radního má nad lidmi neomezenou moc, jako měl nade mnou.

Po letech Miriam konečně našla klid, a to i díky terapiím. Uvedla:

Účastnila jsem se před pár lety skupinových terapií a ženských kruhů, je to báječná zkušenost, kterou bych doporučila každé ženě. Člověk má velké srovnání, že věci, které jsou pro mě banální, jsou pro ostatní důležité, nejrůznější bolesti.

Dvě dcery

Miriam má z Ivanem Jurkou dvě dcery - Annu Marii a Mariannu. Po rozvodu je vychovávala sama. I dívky si v minulosti prošly velmi nepříjemným obdobím. Jejich otec totiž v opilosti nadával nejen jejich matce, ale i jim. Holčičky pak samy točily audiozáznamy hádek na obranu své maminky. Ze záznamů je jasně patrné, v jakém pekle holčičky musely žít. Zatímco otec sprostě nadává, jeho dcera na audiozáznamu například říká:

Myslím, že je tady vidět, kdo je nemocný. A jsi to ty, tati. Tohle by normální člověk své manželce neřekl

Dnes už se herečka i její dcery zase usmívají. Po boku Miriam Chytilové se však žádný muž neobjevuje. A není se ani čemu divit.

A jaký má dnes Miriam vztah se svými dcerami? Zdá se, že dobrý. Miriam uvádí:

Já obvykle říkám všem svým kamarádkám, které mají mladší děti, že je důležité si děti nenaštvat v kritickém věku. Aby s tebou byly rády, i když vyrostou. A pro mě bylo vždy strašně důležité, aby se v životě zabavily. Aby je život bavil. Vzdělání je jedna věc, ale aby byly hravé a vnímavé. Aby si uměly v situacích najít něco, co je zajímavé. To si myslím, že se povedlo.