Tvůrčí centrum Michaela Kocába: Vilu proměnil v plnohodnotné hudební zázemí, kde se pracuje, tvoří a samozřejmě experimentuje

Spekuluje se, že za vilu zaplatil asi tolik, co za malý byt

Na první pohled nenápadná stavba, ale s výhledem, který bere dech. Podle některých médií vilu koupil „za pakatel“. Čtyřpodlažní funkcionalistická vila nad pražskou Trojou nabízí panoráma hlavního města a zároveň v sobě nese překvapivě bohatou historii. Vznikla ve 30. letech jako malířský ateliér pro dceru movitého podnikatele, aby se během druhé světové války proměnila v klášter pro jeptišky. Právě tato proměnlivá minulost dnes dotváří atmosféru domu, který patří k nejzajímavějším soukromým vilám v Praze.

Po sametové revoluci se stal majitelem domu Michael Kocáb. Přestože se ke koupi zpočátku stavěl zdrženlivě, rozhodující moment přišel ve chvíli, kdy se dozvěděl, že na přilehlé vinici Botanické zahrady se pěstuje víno s názvem Pražský výběr. Symbolika byla jasná a vila dostala nového majitele.

Tehdy jsme ten patok pili, ale nikdo jsme nevěděli, odkud pochází. Když jsem se sem přišel poprvé podívat, dozvěděl jsem se, že ho pěstují tady, 

zavzpomínal Michael Kocáb v rozhovoru pro Blesk.

Hudba má v domě výsadní postavení

Kocáb dům od začátku nebral jen jako místo k bydlení. První, co zde vzniklo, bylo profesionální nahrávací studio. Postupně přibyly další prostory jako mixážní sál, střižna, přepisovací studio i zkušebna. Vila se tak proměnila v plnohodnotné hudební zázemí, kde se pracuje, tvoří a samozřejmě experimentuje.

Součástí domu je i samostatný byt určený pro hudebníky a spolupracovníky, kteří do Troje přijíždějí nahrávat. To je praktické a pohodlné. V minulosti byt občas posloužil i jako dočasné útočiště pro přátele, kteří se ocitli v těžké životní situaci.

Ubytoval jsem tady i kamarády, kteří se dostali do problémů a neměli kam jít. Pokaždé ale krátkodobě. Pobývala tady celá řada lidí, ale vždycky tak na dva nebo tři měsíce,

prozradil Michael Kocáb

Vila tak nikdy nebyla uzavřeným a opevněným sídlem s vysokou zdí, ale spíš prostorem s komunitním duchem.

Zařízení je praktické a zároveň stylové

Interiér odpovídá jak funkcionalistickému základu stavby, tak Kocábově povaze. Pastelové barvy, atypický nábytek a důraz na funkčnost vytvářejí prostředí, které nepůsobí okázale, ale přirozeně. Hudebník si zařízení navrhoval sám a nikdy neusiloval o dokonalost za každou cenu.

Sám přiznává, že nepatří k lidem, kteří by se stali otroky vlastního domu. Velké opravy řeší jednou za čas, jinak nechává vilu „žít“. Nejde o muzeum ani výstavní exponát, ale o živý prostor, který má sloužit každodennímu životu i tvorbě.

Trochu netradiční soužití pod jednou střechou

Stejně netradiční jako dům je i Kocábův osobní život. S první manželkou Marshou, Američankou, strávil téměř třicet let a mají spolu tři děti. Po rozvodu následoval vztah s moderátorkou Lejlou Abbasovou, s níž má syna Davida. Po jejich rozchodu ale přišel krok, který veřejnost překvapil nejvíc. Kocáb nabídl bývalé manželce, aby se do vily vrátila. Nastěhovala se i se svým novým partnerem.

Tento neobvyklý model soužití funguje dodnes a stal se dokonce inspirací pro divadelní hru jejich dcery Natálie. Vánoce se tu slaví dvakrát, podle českých i amerických tradic, a dům tak zůstává místem, kde se potkávají různé světy. Kocáb si tak zajistil, že nikdy nebude ve velkém domě žít sám a opuštěný.