Když vám všichni tvrdí, že nejste dost dobří. Český film ukázal, jak se z největší slabosti může stát největší síla

Někdy stačí jediná věta, aby člověk přestal věřit sám sobě

Jsou slova, která zabolí na pár minut. A pak jsou taková, která se člověku usadí v hlavě na dlouhé roky. Stačí je slyšet znovu a znovu od rodičů, spolužáků nebo kolegů a najednou začne mít člověk pocit, že s ním opravdu není něco v pořádku. Přesně na této nenápadné, ale velmi bolestivé myšlence stojí jeden z nejzajímavějších českých televizních filmů posledních let.

Nejde přitom o klasickou romantickou komedii ani o prvoplánové drama. Tvůrci vsadili na humor, nadhled a obyčejný život ženy, která se dlouhé roky schovávala před světem jen proto, že nesplňovala představy svého okolí o dokonalé kráse. Místo moralizování přichází laskavé vyprávění, ve kterém se možná pozná překvapivě mnoho diváků.

Když budou létat krávy, možná se splní i sny

Teprve v této chvíli přichází na řadu název filmu Až budou krávy lítat z dílny ČT, který je jedním ze čtyř filmů v cyklu Jak si nepodělat život. Název sám o sobě působí jako úsměvné rčení pro něco, co se nikdy nestane. Jenže právě to je hlavní myšlenkou celého příběhu. Někdy totiž člověk uvěří, že jeho štěstí je stejně nereálné jako létající krávy. Nenápadný český film se hned po příchodu na Netflix prodral do TOP 10 a sklízí velmi pozitivní ohlasy.

Hlavní hrdinkou je sympatická učitelka Bětka, kterou s velkou přirozeností ztvárnila Eva Hacurová. Má několik kilogramů navíc a celý život poslouchá, že by měla být nenápadná, nevyčnívat a hlavně na sebe příliš neupozorňovat. Největší kritičkou je přitom její vlastní matka, ředitelka školy v podání Sabiny Remundové. Film velmi přesně ukazuje, že nejhlubší komplexy často nevznikají kvůli cizím lidem, ale doma.

Já jsem postavě Bětky rozuměla naprosto. V podstatě celý život jsem poslouchala, že na profesi herečky jsem tlustá. I moje vztahy s chlapy byly opředeny neustálými debatami o mojí nadváze. Jak jsem procházela životem, nabírala jsem nánosy přesvědčení, že tlustí lidé nemají stejný nárok na život jako ti hubení, 

komentovala postavu Eva Hacurová.

Místo diety přišla burleska. A tím začalo něco nečekaného

Zásadní zlom nastane ve chvíli, kdy se Bětka náhodou ocitne na kurzu burlesky. Kdo čeká obyčejný striptýz, bude překvapený. Burleska je především divadelní umění, které staví na eleganci, humoru, sebevědomí a ženskosti. Právě tam poprvé zažije pocit, že nikomu nevadí její postava a že přitažlivost nemá s velikostí oblečení mnoho společného.

Natáčení těchto scén bylo velkou výzvou i pro Evu Hacurovou. Sama později přiznala, že jí režisérka Tereza Kopáčová vytvořila natolik bezpečné prostředí, že si mohla dovolit improvizovat a mnohé emoce zahrát naprosto spontánně. Právě díky tomu působí její výkon neobyčejně civilně a uvěřitelně.

Výborné obsazení a jedna z posledních rolí Simony Postlerové

Vedle Evy Hacurové a Sabiny Remundové se ve filmu objevují také Stanislav Majer, Daniel Bambas, Eva Burešová, Adam Mišík nebo Jacob Erftemeijer. Pozorní diváci si navíc všimnou i Simony Postlerové, pro kterou šlo o jednu z jejích posledních filmových rolí.

Tvůrci navíc vsadili na skutečná prostředí. Školní scény vznikaly v pražské základní škole Pod Marjánkou, díky čemuž film nepůsobí studiově ani uměle. Civilnost ostatně byla jedním z hlavních cílů režisérky Terezy Kopáčové, která je známá tím, že do svých příběhů dokáže nenápadně vkládat silná lidská témata.

Film, který předběhl dobu

Když měl film v roce 2019 premiéru jako součást cyklu Jak si nepodělat život, téma body positivity ještě zdaleka nebylo tak časté jako dnes. Přesto se nebál otevřít otázky předsudků, šikany ani neustálého tlaku na dokonalý vzhled. Místo hlasitých prohlášení ale vsadil na humor, empatii a obyčejný lidský příběh.

Příběh nevypráví totiž jen o ženě s několika kilogramy navíc. Vypráví o každém, komu někdo někdy namluvil, že není dost dobrý. A připomíná, že největší změna nezačíná na váze ani před zrcadlem, ale ve chvíli, kdy člověk přestane věřit cizím představám o tom, jak by měl vypadat nebo žít. Právě díky tomuto poselství patří mezi ty nenápadné české filmy, které si divák zapamatuje ještě dlouho po závěrečných titulcích.