Skvělá zpráva pro pamětníky, kultovní hrdinové z videokazet jsou zpět. Už zítra na Nova Cinema ve 12:50

Když se v druhé polovině osmdesátých let začaly i v československých domácnostech stále častěji objevovat videopřehrávače, otevřel se před diváky úplně nový svět. Filmy, které jsme do té doby znali jen z doslechu nebo je vůbec nebylo možné legálně vidět, najednou kolovaly na videokazetách z ruky do ruky. Často šlo o několikátou kopii kopie, obraz byl zrnitý, zvuk šuměl a dabing vznikal doslova na koleni. Přesto to nikomu nevadilo. Důležité bylo jediné – vidět něco ze Západu. A právě Policejní akademie patřila mezi tituly, které měl doma téměř každý. Kdo ji tehdy neviděl, jako by nebyl. Nebyl to žádný filmový klenot, ale právě takové filmy jsme tehdy milovali. Stačilo stisknout tlačítko Play, ozvalo se známé zavrčení videa a na dvě hodiny jsme se přenesli do světa, který byl pro nás stále ještě trochu zakázaný a tajemný.

Kritici kroutili hlavou, diváci se bavili

Z dnešního pohledu nejde o žádný filmový klenot. Ostatně už po premiéře v roce 1984 se na něj snesla vlna kritiky. Recenzenti vyčítali tvůrcům jednoduchý scénář, předvídatelné zápletky i humor, který často sklouzával k laciným gagům. Roger Ebert dokonce film označil za jednu z nejhorších komedií své doby. Jenže diváci to viděli úplně jinak. Policejní akademie se stala obrovským hitem, vydělala více než desetinásobek svého rozpočtu a odstartovala sérii šesti pokračování. U nás si navíc získala téměř kultovní postavení právě díky éře videokazet, kdy jsme hltali prakticky každý zahraniční film, který se podařilo sehnat.

Parta outsiderů, která si získala celý svět

Příběh je přitom velmi jednoduchý. Nová vyhláška umožní vstup do policejní akademie prakticky každému bez ohledu na věk, vzdělání nebo fyzickou kondici. Zatímco vedení města věří, že tím vyřeší nedostatek policistů, instruktoři mají úplně jiný plán. Nejraději by většinu nováčků co nejrychleji vyhodili. Jenže mezi rekruty se sejde parta naprostých outsiderů, kteří se odmítají vzdát.

Nejvýraznější postavou je Carey Mahoney, mladík s neustálými problémy se zákonem, který dostane na výběr – buď nastoupí na policejní akademii, nebo půjde do vězení. Mahoney rozhodně není vzorným kadetem. Autority si příliš neváží, neustále tropí nejrůznější kanadské žerty a z každé nepříjemné situace se dokáže nějak vyvléknout. Přesto si díky svému šarmu a smyslu pro humor okamžitě získá sympatie diváků.

Vedle něj se na plátně objevuje celá galerie nezapomenutelných postaviček. Dobrosrdečný obr Hightower budí respekt už svou výškou, Larvell Jones dokáže pouze pomocí úst dokonale napodobit zvuky sirén, motorů nebo střelby, nesmělá Hooksová mluví tak potichu, že jí téměř nikdo nerozumí, zatímco komandant Lassard působí dojmem člověka, který snad ani netuší, co se kolem něj děje. Právě různorodost jednotlivých postav byla jedním z důvodů, proč si diváci film oblíbili. Každý měl svého favorita.

Modrá ústřice a Mahoney. Scény, na které se nezapomíná

Film stojí především na jednotlivých komických scénkách. Děj slouží spíše jako spojovací článek mezi sérií gagů, které se střídají v rychlém tempu. Některé z nich zestárly, jiné fungují dodnes. Jen málokdo si ale nevybaví legendární bar Modrá ústřice, kam omylem zavítají policisté a okamžitě pochopí, že se ocitli na místě, kde rozhodně být nechtěli. Právě tahle scéna se stala symbolem celé série a tvůrci se k ní vraceli i v dalších pokračováních. Stejně nezapomenutelné jsou Mahoneyho neustálé vtípky na účet přísného poručíka Harrise nebo Jonesovy hlasové imitace, které byly na svou dobu něčím naprosto výjimečným.

Mnozí diváci si dnes možná ani nevzpomenou na celý děj, ale stačí zmínit Modrou ústřici, Mahoneyho úsměv nebo Jonesovy zvukové imitace a okamžitě se vrátí o několik desetiletí zpátky. Byly to přesně ty scény, o kterých se druhý den mluvilo ve škole, v práci nebo u kamarádů. A když se podařilo sehnat videokazetu, přehrávala se klidně několikrát za sebou.

Když jsme hltali každý zahraniční film

Dnes už se mnoha gagům nesmějeme tak jako před čtyřiceti lety. Humor se změnil a řada situací působí na současného diváka naivně. Jenže Policejní akademie není jen o samotném humoru. Je především vzpomínkou na dobu, kdy jsme doslova hltali každý zahraniční film. Neřešili jsme kvalitu obrazu ani to, že dabing občas předbíhal nebo se ztrácel zvuk. Bylo to něco výjimečného. Sedělo se u televize s celou rodinou nebo partou kamarádů a každá nová videokazeta byla malou událostí.

V době, kdy jsme neměli streamovací služby ani internet plný filmů na pár kliknutí, představovala každá zahraniční komedie malý svátek. Policejní akademie se proto nestala kultem jen díky svým vtipům, ale hlavně díky době, ve které jsme ji poznali. Byla jedním z filmů, které se půjčovaly, kopírovaly a doporučovaly dál. A právě proto si ji pamatujeme dodnes.

Mahoney se stal hvězdou přes noc

Velkou zásluhu na úspěchu filmu měl Steve Guttenberg, představitel Mahoneyho. V době natáčení měl za sebou několik menších rolí, právě Policejní akademie z něj ale udělala mezinárodní hvězdu. Přestože se objevil jen v prvních čtyřech dílech série, právě jeho odchod bývá často označován za okamžik, kdy začala popularita celé značky výrazně klesat. Sám herec později přiznal, že takový úspěch vůbec nečekal a film považoval za další nenáročnou komedii.

Muž, který uměl napodobit úplně všechno

Neméně výraznou osobností byl Michael Winslow, představitel Larvella Jonese. Přezdívá se mu „muž tisíce zvuků“ a většinu efektů ve filmu skutečně vytvořil pouze svým hlasem, bez pomoci techniky. Dokáže napodobit vrtulník, motocykl, elektrickou kytaru, střelbu i zvuky celé kapely. Jeho mimořádný talent se stal hlavním poznávacím znamením celé série a Winslow s ním dodnes vystupuje na pódiích po celém světě.

Obří dobrák z NFL

Obrovský respekt budil i Bubba Smith coby Moses Hightower. Než se stal hercem, patřil mezi hvězdy amerického fotbalu. Hrál v profesionální lize NFL a v roce 1971 vyhrál Super Bowl. Přesto na něj kolegové vzpomínali jako na mimořádně přátelského a skromného člověka, který byl ve skutečnosti pravým opakem své hrozivě působící filmové postavy.

Velitel, který měl původně zpívat operu

Nezapomenutelný byl také George Gaynes jako dobrosrdečný velitel Lassard. Málokdo ví, že původně vystudoval operní zpěv a dlouhá léta působil na divadelních scénách. Teprve později se začal naplno věnovat filmu a televizi. Jeho popletený velitel se stal jednou z nejoblíbenějších postav celé série a Gaynes ji ztvárnil ve všech sedmi filmech.

Tichá Hooksová, na kterou se nedalo zapomenout

Oblíbenou členkou policejní party byla také Marion Ramseyová coby Laverne Hooksová. Ve filmu působila nesměle a mluvila sotva slyšitelným hláskem, což ostře kontrastovalo s okamžiky, kdy se dokázala nečekaně rozčílit. Právě tato proměna patřila mezi opakované vtipy celé série a Ramseyová díky ní získala popularitu, která ji provázela po celý život.

Film, který připomíná jednu krásnou dobu

Policejní akademie dnes možná nepatří mezi nejlepší komedie všech dob a filmová kritika jí nikdy příliš nefandila. Jenže některé filmy se do srdcí diváků nezapíšou svou kvalitou, ale vzpomínkami, které s nimi máme spojené. Pro generaci vyrůstající v osmdesátých a na začátku devadesátých let je Policejní akademie symbolem časů videokazet, domácích promítání a nekonečného objevování západních filmů.

Možná se dnes už nesmějeme každému vtipu, ale když se na obrazovce objeví Mahoney, zazní Jonesovy nezaměnitelné zvuky nebo se otevřou dveře Modré ústřice, člověk se na chvíli vrátí do doby, kdy ke štěstí stačila obyčejná videokazeta, televize a parta lidí, se kterými se film sledoval. A právě proto má Policejní akademie své kouzlo dodnes. Není jen připomínkou jedné bláznivé komedie, ale i doby, kdy jsme si každého zahraničního filmu vážili o něco víc než dnes.

Policejní akademie na Nova Cinema 9. 7. ve 12:50.