Tohle byl ten nejvíc „slow-burn" detektivní seriál. Než se něco stalo, uplynuly věky. Mladší divák by asi usnul

Atmosféra je často temná, melancholická nebo realistická. Hudba, kamera a dialogy hrají velkou roli. Své místo má i psychologie. Motivy zločinu a vnitřní život postav jsou stejně důležité jako samotné vyšetřování. Takové seriály ocení diváci, kteří se chtějí ponořit do příběhu a nevadí jim, že odhalení přijde až na konci. Často je o to působivější. Ze zahraničních seriálů patří do této kategorie například první série populárního seriálu Temný případ (True Detective) nebo Mare z Easttownu. Ani u nás není takových seriálů málo, za všechny můžeme jmenovat tituly jako Malý pitaval z velkého města, Případ pro zvláštní skupinu nebo novější Detektivové od Nejsvětější Trojice.

Klasickým příkladem „slow-burn" detektivního seriálu jsou Hříšní lidé města pražského, který natočil Jiří Sequens už v roce 1969, a všichni musíme uznat, že navzdory pomalejšímu tempu vyšetřování je seriál populární dodnes. Nikdo by ani od tak seriózních a postarších pánů, jako byli policejní rada Vacátko, inspektor Bouše, inspektor Mrázek a inspektor Růžek, nečekal, že budou akční a příliš vtipní. Jejich vyšetřování bylo založeno na drobnostech, které si dokázali pospojovat, a především na dokonalé znalosti prostředí, ve kterém se pohybovali.

Krimi, kde je na všechno dost času

Seriál Hříšní lidé města pražského byl ve své době velice moderní, přestože nám to tak dnes nepřipadá. Koncem šedesátých let konečně televize začala točit a vysílat seriály, které měly „předepsaných“ třináct epizod, jak si žádala celosvětová norma. Projekt zaštítil producent Josef Císař, a přestože šlo o televizní tvorbu, natáčelo se ve filmových ateliérech na Barrandově. Celý seriál tak vlastně vytvořil skupinu celovečerních filmů, na kterých se nijak nešetřilo. Tato forma spolupráce se tak osvědčila, že pokračovala i v budoucnu. Televize dostala kvalitní a profesionální výsledek a barrandovské studio mělo práci.

Zasazení do historie bylo chytré a praktické

Námět na první český televizní krimiseriál byl zvolený velice rafinovaně. V době, kdy cenzura potrápila nejednoho režiséra, sáhli tvůrci po literární předloze spisovatele Jiřího Marka, mapující dobu meziválečné Československé republiky. Dramaturgie a realizace se vzhledem k tématům a prostředí vyhnula komplikacím počínající normalizace.

Dějově pomalejší seriál nabídl divákům dost prostoru pro barvitý děj a napínavé zápletky. Domácí tvorba se také začala přizpůsobovat světovým trendům, protože kriminální seriály se začaly ve velkém natáčet v celé Evropě i v Americe.

Diváci ocenily i herecké obsazení

Seriál měl také úspěch díky skvělému hereckému obsazení (Jaroslav Marvan, Josef Bláha, Josef Vinklář, František Filipovský). I v epizodních rolích se objevila celá řada známých herců (Josef Bek, Bohuš Záhorský, Martin Růžek, Vladimír Ráž, Josef Hlinomaz, Helena Růžičková, Jan Libíček, Radoslav Brzobohatý, Nataša Golová, Vladimír Menšík, Stella Zázvorková a další). V dalších letech se tak obsazení rolí v seriálech věnovala velká pozornost.

Seriál se vysílal v roce 1969 od září do Vánoc, poprvé pravidelně každý týden. Výborně napsané, zahrané a natočené dílo ocenili a stále oceňují diváci a získalo i ocenění na festivalu Zlatá Praha v kategorii dobrodružných pořadů.