Mladý a šikovný herec Jan Komínek: Začínal jako dětská hvězda, ale diváky baví dodnes
Herecké začátky a známé role
Před kameru se Jan dostal už v raném dětství. Svou první reklamu natočil ve čtyřech letech, takže se herectví věnuje už přes 20 let. Už v roce 2000 se objevil v dokumentu o Rychlých šípech.
Jeho průlomovou rolí se však stal malý rošťák Ondra v oblíbeném seriálu Horákovi (2006). Jeho prvním filmem se stala pohádka Ať žijí rytíři! (2009). Později si zahrál také v pohádkách Dvanáct měsíčků (2012), Pravý rytíř (2016), v komediích Bajkeři (2017), Přes prsty (2019) nebo v seriálech Ulice a Krejzovi. Naposledy jste ho mohli vidět v novém seriálu Anatomie života, kde ztvárnil záchranáře Ondru.
Co říká na svou roli v Anatomii života?
Televizní diváci mohou herce znát právě z nového seriálu, kde si zahrál jednoho ze záchranářů. Jeho postava je oblíbená a také on sám si ji pochvaluje. Prý s ní má hodně společného.
„Cítím se v ní jako ryba ve vodě. Záchranář Ondra je naprostý klaďas. Záporáci jsou sice větší herecká výzva a jsou zábavnější, ale s Ondrou jsem naprosto spokojený. Věřím, že spolu máme hodně společného. Je obětavý, slušný, se srdcem na pravém místě, lidé ho mají rádi. Doufám, že jsem si s ním i v tomhle směru podobný,“ prozradil v rozhovoru pro Novinky.cz.
Přiznal také, že je za roli rád, protože záchranáře, kteří jsou přímo v první linii, za jejich práci obdivuje, zvlášť v dnešní době.
Původně ho to táhlo jiným směrem
Přestože už se Jan v herectví pohybuje pořádnou řádku let, dlouhou dobu ho to táhlo k úplně jinému povolání. Považuje se totiž za velkého vlastence a vždy toužil jít do armády. Jeho vrstevníci s ním takové přání jen málokdy sdílí, takže je obdivuhodné, že právě to bylo odjakživa jeho snem. Rozepsal se o tom i na svém Instagramu.
„Už odmala mě to táhlo k armádě, a i když svoji práci dělám s láskou, nikdy se sám sebe nepřestanu ptat, co bych vlastně v životě dělal, kdybych se jako čtyřletý kluk nechytil u filmu a nepokračoval v tom dodnes,“ napsal.
K obdivu k armádě a vojákům ho přivedl jeho pradědeček, který byl vojákem z povolání. Rád poslouchal jeho příběhy z války a vypěstoval si tak velkou úctu ke všemu vojenskému a válečnému.
Kdyby bylo potřeba náš národ bránit, mladý herec už má jasno i v tom, co by dělal.
„Nejprve se musím sám sebe zeptat, co vlastně znamená slovo ‚vlast‘? Pro mě osobně toto je moje rodina, přátelé, místo, kde jsem se narodil, a taky odkaz těch, kteří tu byli přede mnou... Podle mě každý člověk se srdcem na správném místě ví, že tohle všechno stojí za to jít klidně i do pekla. Tudíž je pro mě téma obrany vlasti jednoznačně vyřešené.“
Věří, že alespoň na půl roku by vojna měla být povinná, aby mladé připravila na případný konflikt a trochu je poučila o historii jejich vlasti.
Nakonec se však Jan dostal k herectví a díky tomu jsme ho mohli vidět v celé řadě zajímavých rolí. Začal také studovat konzervatoř, kterou sice kvůli sporům s vedením nedokončil, ale přivedla ho k dalším nabídkám a herectví se tak rázem stalo jeho povoláním, které dopředu ani neplánoval. Snad se mu tedy bude dál dařit jak v herectví, tak v šíření vlastenectví a obdivu pro armádu, které sdílí se svými fanoušky na sociálních sítích.