Podívejte se, jak šel čas s Evou Holubovou

Herecké začátky

Eva Holubová začínala u filmu v 80. letech. V roce 1981 si zahrála ve studentském snímku Tomáše Vorla To můj Láďa... (1981) a také v celovečerním filmu Kopretiny pro zámeckou paní (1981). Studia DAMU Eva dokončila v roce 1986 a ve filmech poté hrála především postavy zakomplexovaných kamarádek hlavních hrdinek. Říká se, že větší a významnější role Eva nezískávala kvůli svému ne příliš atraktivnímu vzhledu.

Evu Holubovou proslavily až role tragikomických a životem znavených žen v Hřebejkových filmech –  Pelíšky (1998), Pupendo (2003). Diváci si herečku zamilovali ve filmu Účastníci zájezdu (2006).

Stará mladá Eva Holubová

V minulosti herečka v pořadu Show Jana Krause vtipkovala o tom, že na pětačtyřicet vypadá už od patnácti. Nechala se také slyšet, že mívala komplexy a problémy s navazováním partnerských vztahů. Hezcí muži o ni nestáli a ona zase nestála o muže, kteří chtěli ji. Řekla:

Vzhlížela jsem ke krásným mužům, ty jsem milovala. Pár sympatických, ale spíše troubů zase milovalo mě. A mně bylo lépe s těmi krásnými, i když jsem jimi nebyla milována, než s těmi blbečky, kteří mě sice milovali, ale já se s nimi nudila. Na nešťastné lásky jsem byla zvyklá.

Nakonec Eva svou životní lásku přeci jen našla. Stal se jí výtvarník Miroslav Zdeněk.

Maminkou po třicítce

Matkou se Eva Holubová stala až po třicítce. Narodila se jí dvojčata Adam a Karolína. Eva vzpomíná:

Když děti začaly chodit do školky, bylo mi sedmatřicet. Jednou, když jsem je šla po obědě vyzvednout, Karolínka ke mně přiběhla a říká: ‚Mami, že nejsi naše babička!‘ A já odpověděla, že ne, že jsem ji přece měla v bříšku a tak... Ona pak odešla k jedné holčičce a povídá jí: ‚Tak vidíš, že je to naše máma.‘ Ta holčička se na mě přísně podívala a říká: ‚Ale moje maminka je mladá.‘ ‚Ale já jsem za to holčičko chytrá zareagovala jsem.

Alkohol a deprese

Eva také sama přiznala, že před čtyřicítkou zažila nejtěžší období v životě. Trpěla depresemi, hodně pila a občas se z večírků vracela až nad ránem. Bylo jí jedno, co si o ní kdo myslí a že nezvládne další den hrát nebo natáčet. Její dcera uvedla:

Měla období, kdy pila hodně, bylo mi to nepříjemné, protože občas vůbec nevěděla, kdo je.

Nakonec se ukázalo, že Eva trpí endogenními depresemi. Sama uvedla:

Neznala jsem příčinu svých úzkostných a bolavých stavů. Myslela jsem, že je v nějaké míře mají všichni, že je to možná důsledek pracovní vytíženosti. Nevěděla jsem, že mozek má uvolňovat jakýsi serotonin a že alkohol je nebezpečné antidepresivum, který ho na chvíli uvolní, ale vybere si za to velikou daň.

Zlom nastal v roce 2002. Eva byla vyčerpaná, nezvládala práci ani rodinu, a tak svolila, aby ji kolega a kamarád Jan Kraus odvezl do léčebny. Eva uvedla:

Nikdy nepřestanete pít kvůli dětem nebo někomu. Člověk to musí chtít sám kvůli sobě. Teprve pak začnou být všichni kolem jako posilující injekce.

Eva začala užívat antidepresiva, naučila se relaxovat a žít jinak.