Dnes ve 20:00 se zastaví čas a Češi se přilepí k obrazovkám. ČT 2 vysílá film, který je pro každého chlapa naprostým kultem

Souboj bez vítěze

Orlí pero (Eagle’s Wing) není westernem, který by divákovi nabízel jasné rozdělení na hrdiny a padouchy. Příběh bílého lovce Pikea a indiánského válečníka Bílého Býka se odvíjí jako souboj dvou rovnocenných posedlostí. Oba muži touží po stejném symbolu svobody, po neobyčejně rychlém bílém hřebci, jenž kdysi patřil náčelníkovi Komančů.

Zlato, majetek ani ženy tu nehrají hlavní roli. V centru dění stojí kůň jako zosobnění moci, pohybu a nezávislosti. Právě proto film působí nadčasově. konflikt není rasový ani kulturní, ale hluboce lidský. Jak trefně poznamenal jeden z diváků:

Souboj, ve kterém není podstatné, kdo je běloch a kdo indián.

Martin Sheen a Sam Waterston proti sobě

Martin Sheen jako Pike ztvárňuje muže s vojenskou minulostí, který se snaží na Divokém západě najít nový smysl života. Jeho hrdina není romantický pistolník, ale přizpůsobivý samotář, který chápe, že rychlý kůň znamená přežití. Sheen hraje úsporně, s vnitřním napětím, které dává postavě hloubku a melancholii.

Sam Waterston v roli Bílého Býka nabízí neméně silný výkon. Jeho indiánský válečník není idealizovanou figurou, ale mužem rozpolceným mezi tradicí kmene Kiowů a fascinací světem bílého muže. Jejich střet je tichý, dlouho beze slov, o to silnější v gestech a pohledech.

Výrazné vedlejší role pak vytvářejí pevné zázemí příběhu. Harvey Keitel se představí jako zkušený obchodník, Stéphane Audran jako důstojná vdova Francisca či Caroline Langrishe v roli irského děvčete Judith, které se musí vyrovnat se syrovostí nového světa.

Krajina jako stav mysli

Režisér Anthony Harvey od počátku věděl, že krajina nebude jen kulisou. Natáčení probíhalo v okolí mexického Duranga, jehož pusté pláně a kaňony dokonale vystihují vnitřní osamělost hrdinů. Harvey k tomu později řekl:

Hledali jsme pustou krajinu. Film je o osamělosti a lidech, kteří spolu nekomunikují. Nechtěli jsme romantické západy slunce, ale spíše černou a hrozivou oblohu.

Kamera Billyho Williamse pracuje s prostorem jako s dalším vypravěčem. Dlouhé jízdy, široké záběry a pohyb koní vytvářejí hypnotickou atmosféru, v níž má každý krok a každý běh svůj význam. Hudba Marca Wilkinsona pak podtrhuje neklid a napětí, aniž by sklouzávala k patosu.

Zajímavosti z natáčení a produkce

Film vznikl na konci 70. let v době, kdy western procházel proměnou. Rozpočet Orlího pera se pohyboval kolem několika milionů dolarů (odhady hovoří přibližně o 5–6 milionech), což odpovídalo středně velké evropsko-americké produkci. V kinech se film nestal blockbusterem, ale své náklady dokázal postupně vrátit díky mezinárodní distribuci a videokazetám.

Zajímavostí je důraz na autentický pohyb koní. Řada scén se natáčela bez kaskadérských triků, což zvyšovalo riziko, ale i realističnost výsledku. Právě práce s koňmi patří k nejvíce oceňovaným aspektům filmu a herci působí velmi přirozeně.

Jak Orlí pero vidí diváci dnes

Orlí pero je často označováno za „film o mužské vášni“ a „stylově syrovější western“, který se nebojí ticha a pomalého tempa. Oceňována je především skutečnost, že film nestaví jednoznačného kladného hrdinu a nechává diváka, aby si k postavám našel vlastní vztah.

Mnozí se k filmu vracejí i po desítkách let a zjišťují, že některé obrazy zůstávají v paměti neobyčejně živé. Souboj o koně, jízda otevřenou krajinou i vědomí, že svoboda má svou cenu, dělají z Orlího pera western, který nestárne, jen zraje.

K vidění ČT2 04. 1. 2026 21:40.