Do očí bijící chyby ve filmu Černí Baroni. Kdo byl na vojně, musel si jich všimnout hned

Chyby ve filmech z nějakého důvodu lákají všechny nadšence, kteří si nenechají žádný dobrý film ujít a tak se stávají často námětem článků a debatních fór. Možná jste si ještě všech nedostatků v Černých baronech nevšimli a najdete v našem seznamu nějakou novou nesrovnalost.

Uniformy, které si dělají, co chtějí

Jedním z nejčastěji zmiňovaných přešlapů jsou uniformy PTP. Ve filmu se objevují kombinace výstroje, které se v realitě nikdy nepotkaly. Někteří vojáci mají části stejnokrojů zavedené až o několik let později, jiní nosí doplňky, které k PTP jednotkám vůbec nepatřily.

Zvláštní pozornost si zaslouží čepice a výložky. Ty se ve filmu mění skoro rychleji než Terazkyho nálada. V jedné scéně má voják označení, které odpovídá základní službě, v další by klidně mohl velet rotě. Historici se shodují, že výtvarníci na přesnosti moc nelpěli a při detailním sledování některé detaily bijí do očí.

Technika z jiné doby aneb časový guláš

Další kapitola sama pro sebe je vojenská technika. Ve filmu se objevují vozidla a stroje, které v době, kdy se děj odehrává (počátek 50. let), buď ještě neexistovaly, nebo se u PTP vůbec nepoužívaly.

Například některé nákladní vozy odpovídají spíše 60. letům, ale ve filmu se tváří, že už brázdily vojenské dvory krátce po únoru 1948. Pro běžného diváka detail, pro znalce armádní historie menší infarkt. Ovšem přiznejme si, kdo by se při Terazkyho monolozích díval na vojenskou techniku.

Kasárna, která mění geografii

Pozornější diváci si všimli i toho, že kasárna nejsou jedněmi kasárnami. Film se natáčel na několika místech a střih z nich vytvořil jeden vojenský prostor. Problém je, že pozorný divák chyby odhalí.

Jednou vidíme masivní zděné budovy, jindy spíš objekty připomínající sklady hnojiva JZD. Okna, dvory i rozložení prostoru se mění tak, že by se i zkušený lampasák ztratil. V rámci filmu to ale projde, vojáci se přece taky nikdy pořádně nepřiznali, kde vlastně jsou.

Hodnosti, povyšování a degradace podle nálady

Logika vojenské hierarchie dostává v Černých baronech pěkně zabrat. Některé postavy se chovají jako nadřízení, aniž by k tomu měly hodnost, jiné naopak poslouchají rozkazy, které by podle předpisů poslouchat neměly.

Typickým příkladem je práce s poddůstojníky, kteří se ve filmu objevují spíš jako komické figurky než jako skutečný mezičlánek velení. Realita PTP byla tvrdá, byrokratická a formální. Film si z ní bere hlavně to, co se hodí ke gagům, o skutečném fungování velení nemůže být ani řeč.  

Když rekvizity zapomenou, v jaké době jsou

V některých záběrech lze zahlédnout drobnosti, které do 50. let prostě nepatří. Modernější nářadí, typy lahví, oblečení komparzistů v pozadí, ale i detaily jako účesy, které by tehdejší vojenský holič považoval za sabotáž.

Jsou to přesně ty chyby, kterých si všimnete až při opakovaném sledování. A pak už je nemůžete „nevidět“. Na druhou stranu, je to ideální humorná záminka, proč si film pustit znovu. Tentokrát s úkolem najít další.

Humor vítězí nad realitou

Je fér říct jednu věc: Černí baroni nikdy nechtěli být historickým dokumentem. Jsou filmovou groteskou, satirou a nadsázkou. Spousta „chyb“ vznikla asi vědomě, aby vynikla absurdita režimu, ve kterém se mohl stát vojenským velitelem prakticky kdokoliv.

Chyby, které filmu neublížily

Černí baroni jsou důkazem, že dokonalost není podmínkou nesmrtelnosti. Film má chyby, přešlapy i nelogičnosti, ale přežil je všechny. Možná právě proto, že jsou součástí jeho kouzla. Kdyby byl historicky přesný do posledního knoflíku, nudil by nás a přišli bychom o spoustu důvodů se k němu vracet. A to by byla škoda větší než špatná čepice.