České filmy, které vznikly jako adaptace úspěšných knih

Milenci a vrazi (2004), hodnocení 47 %

Vášniví čtenáři nám dají za pravdu, že některé knihy si tak špatné filmové zpracování snad ani nezaslouží. To je příklad knihy Vladimíra Párala a titulu Milenci a vrazi, která dostala filmovou podobu v roce 2004. Pokud jste knihu četli, u filmu, který režíroval Viktor Polesný, budete žasnout, jak jde z výborné knihy zasazené do obyčejného prostředí (tedy nic složitého pro natáčení), vytvořit tak špatný film. Na scénáři kromě režiséra Polesného pracoval Petr Poledňák a ani jeden z nich nedokázal využít potenciál, který kniha nabízí. Herecké obsazení snad losovali a ani jindy výborní a výrazní herci, jako je Zlata Adamovská, Jiří Langmajer nebo Ondřej Vetchý svou přítomností nedokázali nudný a šedivý snímek označený jako psychologické drama pozvednout.

Jen stěží jde popsat nějaký děj, který od filmu očekáváte. Podivná skupina lidí v jedné chemičce se snaží, aby si znepříjemnila život. Ve hře je lepší bydlení, kariéra a sobectví. Každá z prapodivných a nesympatických postav se snaží utrhnout si pro sebe kousek štěstí na úkor ostatních. Pokud si u filmu zdřímnete, ani nepoznáte, že jste o něco přišli.

Účastníci zájezdu (2006), hodnocení 61 %

V režii Jiřího Vejdělka vznikla letní komedie inspirovaná stejnojmennou knihou Michala Viewegha. Kdo četl knihu, nejspíš se ztrácel v tom množství podobných postav, které tvoří osazenstvo zájezdu. Než si člověk udělal v knize jasno, kdo je kdo, byl na jejím závěru. Film naštěstí na množství postav značně ubral, čímž se stal snadno sledovatelným a odpočinkovým zážitkem. Na scénáři spolupracoval autor románu a režisér. Při obsazování rolí měli určitě šťastnou ruku. Díky dvěma podařeným řidičům autobusu v podání Miroslava Krobota a Pavla Lišky, kteří měli sice malé, ale zdařilé role, je filmový svět bohatší o pár nezapomenutelných hlášek. Určitě výborně se své role zhostil Bohumil Klepl, který s léty vyzrál ve vynikajícího baviče a komika. Ve dvojici s Evou Holubovou si sednou.

Sám autor knihy a scénáře v minulosti uvedl, že pár takových nezapomenutelných autobusových zájezdů absolvoval, a právě tak vznikl nápad na tuto knižní předlohu.

Černí baroni (1992), hodnocení 83 %

V režii Zdeňka Sirového ožívá nesmrtelný příběh, který sepsal humorista a spisovatel Miloslav Švandrlík. Kdo četl knihu, pochopil, jakou výzvu před sebou režisér a herci měli a všichni si zaslouží pochvalu. Je škoda, že se toho do filmu nevešlo víc. Bylo by určitě zajímavé sledovat vojína Kefalína, jak vede své vepříky do lesa, aby jim zachránil život. Ale i tak je to jeden z těch filmů, na který se rádi znovu a znovu podíváme.

Zdeněk Sirový plánoval natočit pokračování. Sám byl v mládí u PTP, tedy u „černých baronů“ a moc dobře rozuměl tomu, co točí. Bohužel v době příprav zemřel.

A potom je zde ještě seriál Černí baroni. Právě tady je vidět, proč vzniklo pořekadlo: „Když dva dělají totéž, není to totéž“. Seriál se nepovedl a jeho hodnocení na ČSFD je 46%, což je dostatečně výmluvné. Ani herecké obsazení tuto trapnou pohromu bez humoru nezachránilo a rozhodně to nebylo nízkým rozpočtem.

Zdroj:

• autorský článek