Celebrity pod lupou: V Sedmi statečných z něj charisma sálalo, holá hlava byla pro Yula Brynnera jeho image

Hru nakonec na jevišti ztvárnil 4625krát a byl obsazen i ve filmové adaptaci hry. Holá hlava se stala jakousi image, kterou si udržoval i poté, co hra skončila. Stal se také jednou z prvních rusko-amerických celebrit, které získaly hvězdu na chodníku slávy (1960). Diváky ohromil svým ztvárněním Ramessese II. v eposu Desatero přikázání. Rozhodně nelze vynechat ani jeho roli Chrise Adamse ve filmu Sedm statečných.

Yul Brynner se narodil ve Vladivostoku a uváděl, že měl švýcarské, německé, ruské, mongolské a romské předky. Narodil se v čtyřpatrovém domě v bohaté rodině, která vlastnila půdu a těžila stříbro na Dálném východě. Vladivostok byl v té době částečně pod nadvládou Japonska. Bohužel, v roce 1922 do Vladivostoku napochodovala ruská armáda. Když skončila občanská válka, téměř celý majetek jeho rodiny byl zkonfiskován a znárodněn. Rodina se stala nájemníky ve svém vlastním domě.

V roce 1927 emigroval s matkou do Číny, ale už po pěti letech, kdy hrozilo nebezpečí války mezi Japonskem a Čínou, zvedl kotvy a usadil se v Paříži. Tam jako čtrnáctiletý debutoval v kabaretu, kde hrál na kytaru a zpíval v ruštině a romštině. Pustil se do studia francouzštiny.

Letní brigáda na pláži v pozici plavčíka mu přihrála příležitost stát se členem francouzského cirkusového souboru, kde několik let pracoval jako akrobat na hrazdě. Kvůli silným bolestem po úrazu se jednoho dne musel s cirkusovou rodinou rozloučit. Přítel ho seznámil s pařížským bohémským prostředím, a to mu nakonec pomohlo dostat se k herectví.

Ještě předtím se vrátil s matkou do Číny, protože jí byla diagnostikovaná leukemie a hledal u otce pomoc. Otcova druhá manželka byla jeho první učitelkou herectví. Brynner byl nadšený a ohromený novou zkušeností. Doslova zářil štěstím a přesvědčil i otce, aby ho podporoval ve studiu herectví.

Když se zdravotní stav matky zhoršil, doslechl se o nové léčbě v USA, a tak Brynner vzal matku na dlouhou cestu napříč světem. Psal se rok 1940, když se na palubě lodi President Cleveland vydal z Japonska do San Francisca. Odtud putoval do New Yorku, kde měl sestru.

Přišla válka, ale to ho v realizaci jeho snů nijak nezastavilo. Začal pracovat v rádiu, které vysílalo pro okupovanou Francii, a později pracoval pro ruské vysílání Hlasu Ameriky. U toho studoval herectví.

Chvíli jezdil i s kamionem a zdokonaloval se v angličtině. Uměl už japonsky, maďarsky, francouzsky a rusky.

V roce 1944 se oženil s herečkou Virginií Gilmore a začal pracovat jako režisér v novém televizním studiu CBS. Na nátlak manželky šel na konkurz na divadelní hru Král a já. To byl osudový okamžik, který rozhodl o jeho životě. Na rozdíl od lásky k Virginii, láska k divadlu mu vydržela po celý život. Roli si zopakoval ve filmové verzi z roku 1956, za kterou získal Oscara jako nejlepší herec. Po obrovském úspěchu broadwayské produkce a následného filmu si Brynner oholil hlavu. Tato image mu zůstala už po zbytek jeho života, i když pro určité role nosil paruku. Brynnerova oholená hlava byla v té době neobvyklá a jeho nápadný vzhled mu pomohl dodat exotickou přitažlivost. Někteří fanoušci si oholili vlasy, aby ho napodobili, a oholená hlava byla často označována jako „vzhled Yula Brynnera“.

Po úspěchu filmu Desatero přikázání už se mu nabídky jen hrnuly. S Ingrid Bergman se potkal ve filmu Anastasia a Hollywood už mu otevřel brány dokořán. Studio MGM ho obsadilo jako jednoho z Bratří Karamazových. Film Šalamoun a královna ze Sáby ho divákům předvedl s další kráskou Ginou Lollobrigidou. Film byl obrovským hitem a kvůli natáčení odložil vlastní projekt o Spartakovi, který byl nakonec natočen s Kirkem Douglasem. Brynner se tak rozhodl od svého nápadu odstoupit.

Film Sedm statečných v USA moc popularity nezískal, Evropa si však snímek zamilovala a radost dělá divákům dodnes. Jeho pokračování, Návrat sedmi statečných, který je v nabídce Prima Max 26 června, už tak nezazářil. Divákům chyběl Steve McQueen, ale Brynner přijal roli jen pod podmínkou, že se v roli Vina objeví někdo jiný. Herci se během natáčení původního filmu nemohli vystát a Steve McQueen byl rád, že se nemusel vymlouvat, aby roli odmítl. Scénář se mu nelíbil a zápletka mu přišla absurdní.

Westerny se však Brynnerovi zalíbily a pár jich natočil i v Itálii v sedmdesátých letech.

Osobní život

Ačkoli se Brynner v roce 1943, ve věku svých 22 let, stal americkým občanem, v červnu 1965 se vzdal svého amerického občanství na americké ambasádě v Bernu ve Švýcarsku, protože přišel o daňové osvobození jako americký rezident pracující v zahraničí. Zůstal příliš dlouho ve Spojených státech, což znamenalo, že by mu vznikly velké dluhy na daních a sankce uložené úřadem.

V září 1983 Brynnera potrápila bolest v krku, změnil se mu hlas a lékaři mu našli bouli na hlasivkách. V Los Angeles obdržel výsledky testů, které naznačovaly, že měl neoperovatelný nádor. Ozařování mu trvale poškodilo hrdlo a znemožnilo mu zpívat a částečně i mluvit.

Jiné zájmy

Kromě své práce jako režisér byl Brynner i aktivním fotografem a napsal dvě knihy. Byl také skvělým kytaristou a zpěvákem.

Vztahy a manželství

Brynner se oženil čtyřikrát, jeho první tři manželství skončila rozvodem. Zplodil tři děti a dvě adoptoval. Jeho první manželkou (1944-1960) byla herečka Virginia Gilmore, se kterou měl jedno dítě, Yula „Rocka“ Brynnera (narozený 23. prosince 1946). Když mu bylo šest let, dostal přezdívku „Rock“ na počest boxera Rockyho Graziana. Je historikem, romanopiscem a vysokoškolským učitelem historie. Jeho druhá manželka (1960-1967), Doris Kleiner, byla chilská modelka, se kterou se oženil na place při natáčení Sedmi statečných v roce 1960. Měli jedno dítě, Victorii Brynner, jejíž kmotrou byla Audrey Hepburn. Jeho třetí manželka (1971–1981), Jacqueline Simone Thion de la Chaume, byla vdovou po Philippe de Croisset (syn francouzského dramatika Francise de Croisset a jednatel vydavatelství). Brynner a Jacqueline adoptovali dvě vietnamské děti: Miu (1974) a Melody (1975). Prvním domem, který Brynner vlastnil, byl Manoir de Criquebœuf, panské sídlo ze 16. století v severozápadní Francii, které spolu s Jacqueline zakoupili.

4. dubna 1983 se Brynner ve věku 62 let oženil se svou čtvrtou a poslední manželkou Kathy Lee, 26letou baletkou z Ipohu v Malajsii. Zůstali manželé poslední dva roky jeho života.

Na památku

28. září 2012 byla slavnostně umístěna 2,4 m vysoká socha herce v parku Yul Brynner, před domem, kde se Brynner ve Vladivostoku v Rusku narodil. Pomník vytvořil místní sochař Alexej Bokiy a byl vytesán ze žulového monolitu.

Rodinná chata na předměstí Vladivostoku je nyní muzeem Yula Brynnera.

V roce 1956 Brynner otiskl ruce a nohy do betonu před Graumannovým čínským divadlem v Hollywoodu v Kalifornii. V roce 1960 byl Brynner oceněn hvězdou na Hollywoodském chodníku slávy na 6162 Hollywood Boulevard. V roce 2022 byl spuštěn podcast oslavující jeho filmovou tvorbu.

Brynner strávil mnoho let životem, studiem a prací ve Francii a v jeho poslední vůli vyslovil přání, aby jej tam také pohřbili (1985).