Doubravku naučil nakupovat, jako komoří Lang trochu intrikařil a měl královské trápení se smutnou princeznou

Bohuše Záhorského si asi většina televizních diváků vybaví jako dědečka Jaromíra Hanzlíka v letní komedii Léto s kovbojem. Pomáhal Doubravce s nákupy, tahal ji z rybníka, dokonce se nabídl, že by u něj mladá dvojice bydlela. Škoda, že se nenatočil druhý díl. Herecké obsazení tam tenkrát bylo skvostné.

Pamětníci si ho vybaví ve dvoudílné komedii Císařův pekař a Pekařův císař, kdy byl trochu intrikánským komořím Langem, který chtěl přelstít svého císaře. A skoro se mu to povedlo! Herec si zahrál i v pohádkách. Nejznámější z nich jsou Hrátky s čertem a Šíleně smutná princezna. V soukromí byl tento elegán hlavně v lásce nekompromisní. O tom by mohl vyprávět herec a režisér Josef Bezdíček, kterému dvakrát zničil manželství.

Jako pokračovatel otcova odkazu selhal

Narodil se do dobré rodiny a očekávalo se, že půjde stejnou cestou jako otec Jan Záhorský, uznávaný stavitel mostů, profesor na ČVUT, politicky vyhraněný národní socialista. Jenže Bohumil (později Bohuš), přáteli oslovovaný jako Bóža, měl jiné plány.

Hereckým učedníkem

 Z reálného gymnázia utekl na pražskou Státní konzervatoř. Kvůli otci se rozhodl používat jméno Bóža Horský. Nakonec zjistil, že láska k divadlu nemusí nutně zahrnovat touhu se vzdělávat. Ze školy utekl a nastoupil do Divadla Rokoko, které brzy zbankrotovalo.

Následovalo několik strastiplných let s kočovníky, která vydala hned za několik škol. Po setkání s E. F. Burianem v roce 1929 se mu podařilo získat angažmá v Zemském divadle v Brně a díky přátelství s režisérem Jindřichem Honzlem přešel do pražského Osvobozeného divadla, v němž působil až do roku 1938. Tam se pod dohledem Voskovce a Wericha hodně naučil. Popularita divadla mu otevřela dveře do světa filmu.

První filmové zkušenosti a válka za dveřmi

Kamery ho poprvé spatřily v roce 1931 jako sourozence hlavní ženské hrdinky v komedii Pudr a benzín. Po další roli ve snímku Svět patří nám se začal objevovat i v jiných filmech. Během okupace si zahrál ve filmech Oldřicha Nového. Divadlo bylo v roce 1938 nuceně zavřeno, a tak do konce války hrál v Divadle u Nováků a v Nezávislém divadle.

Od roku 1946 je jeho kariéra spojená s Národním divadlem. Hrál sice menší role, ale bylo jich hodně. Bohužel se podřídil době, takže si zahrál i Lenina. Na jevišti Národního divadla se objevoval až do roku 1976.

Počet filmových rolí by mu mohli kolegové závidět

Od konce 2. světové války si zahrál ve více než stovce filmů, především jako představitel různých dědků a stařečků, obdařených životní moudrostí, citem, ale často také tvrdohlavostí a zatrpklostí.

Přezdívali ho Bonbónek

Už od působení v Národním divadle o něm kolegyně mluvili jako o „Bonbónkovi“. Nebylo to nic hanlivého, naopak. Chodil totiž zásadně dokonale upravený, v perfektně padnoucím obleku, ušitém na míru v salonu Kníže. Vždy byl voňavý, sladký a pozorný. Nebyl krasavec, neměl vypracovanou postavu a chování hvězdy, přesto si snadno získával přízeň krásných žen.

Uměl se chovat a ženy lovil svou galantností. Nebyl nudný a dokázal konverzovat prakticky o všem. Nebyl ten typ, co se svěřuje kamarádům, takže měl trošku auru záhadného člověka s tajemstvím. Dokonce se do něj zamilovala i hvězda Hana Vítová.

On měl však políčeno jinde. Jeho první ženou se stala Věra, kterou přebral rozhlasovému režisérovi Josefu Bezdíčkovi. Měli spolu dceru Evu, ale v manželství jim to neklapalo, a tak se rozvedli. Manželství herce trochu vystrašilo a dalších dvacet let byl bez oficiálního svazku. Potom potkal Vlastu Fabiánovou. Byla vdaná za Josefa Bezdíčka…

S Vlastou Fabiánovou žil takzvaně na psí knížku. Když Bezdíček zemřel a začalo se mluvit o svatbě, vyšlo najevo, že předválečná rozluka s první ženou není platná, a tak musel přijít rozvod. V roce 1971 se konečně Bóža s Vlastou vzali. Dosvědčila jim to Jiřina Šejbalová a kamarád zedník.

Oheň a voda

Novomanželka trvala na společném bydlení v jejím bytě blízko Národního divadla. Přátelé kroutili hlavami, jak spolu tak dvě rozdílné bytosti mohou vydržet. Manželství opravdu fungovalo a přesvědčil se o tom každý, koho pozvali na „lukulské hody“ na chatu v Kamenném Přívozu. Bóža servíroval španělské rizoto, do kterého se dávali krabi, a kvalitní víno. Dokázal však překvapit i svíčkovou nebo pečenou husou. Nechybělo plzeňské a koňak pro lepší trávení.

Představitel dobrosrdečných dědečků zemřel v září 1980, jeho žena ho přežila o jedenáct let.