Dnes v Ulici: Soudce Jiří se ohradí proti oslovení „tati” a Bára dále plive splín na své okolí

Soudce tvrdě soudí nejen klienty, ale i sebe

Soudce Jiří Herman je nekompromisní, a to i co se týče jeho vlastní osoby. Svůj případ považuje za absurdní. Stejně tak je pro něj absurdní, že jej Jirka Herman, muž, kterému dal stejné jméno, oslovuje důvěrným „tati”. Kromě společných 48 let, z nichž zhruba 20 spolu nemluvili, však mají společného jen velmi málo. Jirka mladší zase nechápe, proč z toho jeho táta, kterému tak hodlá říkat i nadále, dělá takovou kovbojku. Vždyť přece jsou rodina. Můžou pátrat dál, anebo se na to všechno mohou vykašlat a hrát si na rodinu. V jeho případě však nic hrané nebude, naopak. Jirka je rád, že oprášil vztah se svým tátou-netátou. I soudce může těžit z tohoto, byť ne biologického, svazku. Může mít milou společnost na stáří. Jen kdyby nebyl tak zaujatý svým rodem.

Pálí ho více parohy, nebo fakt, že o Jirku může přijít?

Otázkou je, zda soudci vadí parohy, které mu jeho žena nekompromisně nasadila, nebo fakt, že může o svého syna znovu přijít. Co mu dalo práce, aby se dostali tam, kde jsou. Možná, že kdyby Gábina s Jirkou neusilovali o náhradní mateřství, nemuselo by k testům, které všechno odhalily, vůbec dojít. Tajilo se to dlouhé roky, pak najednou bum a nikdo neví, co si počít. Jestli ale více soudci nevadí obava, že s ním bude Jirka ze soucitu. Vždyť žádného takhle blízkého příbuzného už nemá.

Bára pořád nemá práci, ale už má konečně peníze z prodeje domu

Bára nemůže o práci snů ani zavadit. Dokonale se potvrzuje pravidlo, že po padesátce se práce hledá mnohem hůř. Možná, že kdyby se Bára tolik neupínala k oboru, který dělala, našla by něco mnohem dříve. Možná by mohla slevit ze svých nároků nebo začít dělat něco jen pro radost. Na pár dní někam docházet a ono by se vidělo. Místo toho si Bára oblíbila chodit na obědy s Jitkou, potkávat tam Aničku nebo uzurpovat Tomáše. S tímhle by ale měla přestat. Má pořád ještě nějakou sebekontrolu, když si tohle uvědomuje.

Tereze nabídne peníze, ale ta je s díky odmítne

A když už Báře dorazily na účet ty peníze z prodeje, chce jimi alespoň udělat radost dětem, když už jí radost očividně nedělají. Tereza je ale nechce. Místo, aby si Bára udělala pár dní jen pro sebe, pořád fňuká. Jitka už toho má dost. Z jedné strany ubrečená Bára, z druhé zoufalá Iva. Má to ale kamarádky! Ještě, že jejich starosti řešit nemusí. Bára alespoň jede s Terezou a Davidem do Lince. Možná, že tam potkají Linu a bude o rozptýlení postaráno.